Nejen samba a karneval. Brazilská kultura je až příliš bohatá
7. září roku 1822 vyhlásil budoucí císař Pedro I. samostatné Brazilské císařství. U příležitosti tohoto dvousetletého výročí přinášíme seriál o brazilské kultuře. Zaměřujeme se na vybrané problémy z moderní brazilské literatury, hudby a výtvarného umění.
Především z jazykových důvodů stála brazilská literatura stranou onoho „boomu“ latinskoamerické (ve skutečnosti spíš hispanoamerické) literatury. Přesto je tamní literatura nezvykle pestrá, bohatá a moderní. Zmiňme, že měla i své velikány a velikánky. V posledních dekádách se těší nové vlně zájmu především dílo Clarice Lispectorové. Domácí posluchače by mohla zajímat i skvělá překladová edice Lusobrazilská knihovna, kterou v současnosti vydává nakladatelství Triáda a která přináší zásadní díla (nejen) brazilské literatury. Edici vede Šárka Grauová, která nás v tomto seriálu provedla po zákoutích brazilského písemnictví.
Čtěte také
Světového věhlasu pak dosáhla tamní hudba (především bossa nova). Popularitu jí jistě přinesla spolupráce brazilských hudebníků s Frankem Sinatrou a Stanem Getzem. Música popular brasileira může ovšem nabídnout mnohem víc, jak se dozvíte od hudebníka a portugalisty Milana Tichého.
Světem moderního výtvarného umění, které v Brazílii v duchu movimento antropofágico vstřebávalo vlivy doslova lidožroutsky, nás provede profesor Pavel Štěpánek, náš přední odborník na dějiny výtvarného umění lusofonního i hispánského světa.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
Jaroslav Hůlka: Láska. Baladický obrázek z brněnské periferie
-
František Hrubín: Srpnová neděle. Dva horké letní dny v malé jihočeské vsi
-
Marguerite Durasová: Milenec. Skandální příběh zakázané lásky zámožného Číňana a francouzské dívky
-
Podivuhodná dobrodružství barona Prášila. Příhody okouzlujícího vypravěče a lháře
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
