Nejde psát tak, aby to všichni pochopili, říká básnířka a redaktorka Jitka Bret Srbová

Jitka Bret Srbová je autorkou sbírek Někdo se loudá po psím (2011), Světlo vprostřed těla (2013) a Les (2016). Na konci srpna pak 2019 vydala novou sbírku Svět:. Olga Stehlíková, básnířka, editorka, redaktorka a literární kritička, autorka Magnesií Literou oceněné sbírky Týdny (2015), sbírky a alba Vejce/Eggs, vydala na konci roku 2018 svoji druhou sbírku Vykřičník jako stožár. V průběhu roku 2019 jí vyšla knížka pro děti Kluci netančej! a v nejbližší době vyjde další dětská knížka Kařut a Řabach.

Olga o Jitce

Olga Stehlíková, která poslední sbírku Jitky Bret Srbové s názvem Svět: redigovala, upozorňuje na důležitost interpunkčního znaménka v názvu knihy:

Jitka Bret Srbová|foto: Vlastimil Bret

„Ta dvojtečka je tam poměrně důležitá, protože svět se díky ní rozevírá a otevírá jak čtenářům, tak mluvčímu Jitčiny poezie.“ Sbírka shrnuje básně Jitky Bret Srbové z let 2016 až 2019 a podle Olgy Stehlíkové v mnohém navazuje na předchozí tři knížky, přičemž se věnuje jiným výsekům života než lesním a městským krajinám. Jako redaktorku a zároveň dlouhodobou kamarádku autorky ji na sbírce podle jejích slov překvapila především míra odvahy, už jen ve volbě názvu.

Svět s dvojtečkou

„Jakákoli kniha, která se jmenuje Svět:, je samozřejmě opovážlivá,“ uznává Jitka Bret Srbová. „Toto téma nelze přirozeně vyčerpat žádnou knihou. Moje představa byla, že otevřu dialog, proto je v názvu dvojtečka jako operátor souvislostí, který dává věci do vztahu,“ vysvětluje autorka. Jedním z hlavních témat je podle ní možnost stvoření nějakého světa, jeho objevování, zvědavost jej zkoumat, ale také slepota, kterou v člověku způsobují technologie. Téma ze sbírky Les podle svých slov definitivně neopustila. „Nejsem člověk, který by dokázal jedno téma úplně vyčerpat, má témata mezi knihami různě přecházejí,“ doplňuje Jitka Bret Srbová.

Jitka o Olze

Sama Olga Stehlíková je pozoruhodný básnický chameleon. Kromě dvou vlastních básnických sbírek napsala neobvyklou sbírku Vejce/Eggs, která byla taky zhudebněná.

Olga Stehlíková|foto: Petra Hynčíková

S Milanem Ohniskem nedávno společně vydali sbírku fiktivní básnířky Jaroslavy Oválské Za lyrický subjekt, jejíž pravé autorské já bylo odhaleno až poté, co vzbudilo diskuse v literárních kruzích. „Spojnicí knih Oliny Stehlíkové, které jsem doposud měla možnost číst, je přísnost ke způsobu vyjadřování člověka o světě, svědčení člověka o něm samotném a přísný pohled na vztahy mezi lidmi, které precizně a kriticky, s humorem i nadhledem glosuje,“ charakterizuje její poezii básnířka Jitka Bret Srbová.

U poslední knihy Olgy Stehlíkové Vykřičník jako stožár se podle Jitky dlouho řešilo, co je v ní důležitějším tématem, zda vztahy nebo řeč, která o podobě vztahů svědčí. „Olinina poezie je občas velmi nepříjemné zrcadlo typických jevů, kterým všichni v jazyce i ve vztazích podléháme. Čtenář se to tak bojí číst, protože u toho poznává sám sebe,“ dodává básnířka.

Lze psát poezii pro čtenáře, kteří ji nečtou?

„Bez ohledu na čtenáře psát poezii nejde,“ konstatuje Olga Stehlíková, „ na druhou stranu ale člověk nemůže psát příliš s ohledem na čtenáře, to není dobrý důvod, proč poezii psát.“

Čtěte také

MeziŘádky. Sbírky poezie nejen k podzimu

Autorka je poněkud skeptická ohledně možnosti získávat nové čtenáře poezie: „ Záměr přilákat svou knihou nečtenáře poezie bych si jako básnířka nikdy mít netroufla,“ dodává Magnesiou Literou oceněná autorka.

Jitka Bret Srbová by podle svých slov uvítala, kdyby poezii lidé četli v daleko větší míře: „Mám drobné důkazy, že když se kultury milovní lidé setkají se současnou českou poezií, jsou často udiveni a pozitivně překvapeni, že jde o živou a zajímavou formu, která třeba vyjadřuje něco, co by oni sami vyjádřit neuměli, a co je baví.“

Poezie má být pravdivá.
Jitka Bret Srbová

Současná česká poezie je podle ní velmi rozmanitá a má spoustu tváří, které stojí za to čtenářům představovat. „Nejde samozřejmě psát tak, aby to všichni pochopili, poezie je forma uměleckého vyjádření a měla by být pravdivá.“ V tomto smyslu nesmí autor podle Jitky Bret Srbové dělat žádné kompromisy, jinak ublíží výsledku. „Zároveň bych si přála, aby se poezie dostala do širšího povědomí a byla větší součástí obecně kulturních obsahů v médiích,“ dodává mladá básnířka.

Balet jako prototypické prostředí šikany

Olga Stehlíková napsala letos také dvě knížky pro děti. Zatímco Kařut a Řabach vyjde na podzim, Kluci netančej! vyšla už před prázdninami: „Mám ráda baletní prostředí a zároveň jsem měla dojem, že trochu rozumím tomu, s čím se tam děti potýkají, zvlášť jsou-li mužského pohlaví,“ prozrazuje autorka, co bylo prvotním impulzem k napsání knihy.

Čtěte také

Iva Procházková: Dětského čtenáře musíte brát vážně

Prostředí, kdy děti čelí odsudkům ze strany kolektivu, podle ní dětem působí nezměrné a dosti podceňované utrpení: „Celá knížka ale není až takto patologicky didaktická, chtěla jsem především přiblížit uvažování dětí, které jsou v různých ohledech něčím odlišné a nevětšinové. Současně je to taky jednoduše příběh o první lásce,“ dodává autorka. Samotný balet je podle jejích slov jen příkladem odlišnosti, kterou může okolí vnímat negativně a za kterou si čtenář může nakonec dosadit cokoliv. Knížku ilustroval Lukáš Fibrich a její čtenou verzi odvysílá také také v Českém rozhlase.

Celý rozhovor si můžete poslechnout v kompletním záznamu ArtCafé. O hudební složku se postaral Josef Sedloň, jehož alternativní blok v záznamu také uslyšíte.