Naděžda Mandelštamová: Vzpomínky na O. M.
Naděžda Mandelštamová „obětovala“ svůj život za zachování odkazu básníka akméismu Osipa Mandelštama, a tím zachovala nejen jeho životní příběh, ale i také jeho verše. Osip Mandelštam byl roku 1938 zavražděn ve stalinistickém koncentračním táboře.
Vzpomínky Naděždy Mandelštamové jsou knihou o 30. letech v Rusku, o postupném zhoršování se životních podmínek těch, kteří nepatřili do všech možných spisovatelských svazů a organizací a nepožívali žádné výhody, které by jim poskytovala oficiální moc (automobil, letní vilka, bohaté příděly jídla a ošacení apod.). Kromě Osipa Mandelštama je ve vzpomínkách Naděždy Mandelštamové hodně prostoru věnováno Anně Achmatovové, se kterou se Naděžda přátelila i po Mandelštamově smrti.
Vyprávění o atmosféře stalinismu v Sovětském svazu je otřesné – „ztráta vzájemné důvěry je prvním příznakem společenského rozkolu v diktaturách našeho typu“ – „jen když je člověk, případ se už najde“ – „čím líp se plnily plány, tím hůř se žílo“ – „náš lid nežije, jen plní plán“ – to je jen několik charakteristik.
Mandelštamová také vypráví o místech, kde se každý přiznal k čemukoliv, následovaných lágry, o všudypřítomných udavačích, sledování, agentech, neutěšené bytové situaci, hladomorech, ve kterých na Ukrajině umíraly miliony lidí, o rozkulačování – a také o hlubokém vztahu dvou režimem zavržených umělců.
Nejposlouchanější
-
Helena Albertová: Nelaskavé hry. Nejen náhoda svede hrdiny tragikomedie do zchátralé restaurace
-
Mario Vargas Llosa: Pantaleón a jeho ženská rota. Satira o dokonalém nevěstinci v armádních službách
-
Džuniči Saga: Zpověď šéfa jakuzy. Syrový pohled do srdce japonského podsvětí a fungování tamní mafie
-
Umberto Eco: Foucaultovo kyvadlo. Napínavý příběh tajemných spiknutí, nebo úvaha o realitě a fikci?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor

Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.