Naděžda Mandelštamová: Vzpomínky na O. M.

Vzpomínky Naděždy Mandelštamové jsou knihou o 30. letech v Rusku, o postupném zhoršování se životních podmínek těch, kteří nepatřili do všech možných spisovatelských svazů a organizací a nepožívali žádné výhody, které by jim poskytovala oficiální moc (automobil, letní vilka, bohaté příděly jídla a ošacení apod.). Kromě Osipa Mandelštama je ve vzpomínkách Naděždy Mandelštamové hodně prostoru věnováno Anně Achmatovové, se kterou se Naděžda přátelila i po Mandelštamově smrti.

Vyprávění o atmosféře stalinismu v Sovětském svazu je otřesné – „ztráta vzájemné důvěry je prvním příznakem společenského rozkolu v diktaturách našeho typu“ – „jen když je člověk, případ se už najde“ – „čím líp se plnily plány, tím hůř se žílo“ – „náš lid nežije, jen plní plán“ – to je jen několik charakteristik.

Mandelštamová také vypráví o místech, kde se každý přiznal k čemukoliv, následovaných lágry, o všudypřítomných udavačích, sledování, agentech, neutěšené bytové situaci, hladomorech, ve kterých na Ukrajině umíraly miliony lidí, o rozkulačování – a také o hlubokém vztahu dvou režimem zavržených umělců.