Naděje Comédie française: i současné divadlo se v budoucnu může stát klasikou
Nejstarší divadelní soubor Francie, Comédie française, který založil Ludvík XIV., se modernizuje a už nějakou dobu se nevěnuje jen známým francouzským klasikům. Název nevychází ze žánru comédie ale ze slova Comédien, tedy herec.
Šéfdramaturg divadla a člen správní rady Comédie française, Éric Ruf, objasňuje: „Budova Comédie française, v které se nachází i slavný Sál Richelieu, byla založena v roce 1680 dekretem krále Ludvíka XIV. Soubor byl složen hlavně z francouzských a italských herců, kteří v té době měli největší divadelní vliv v Paříži. Stalo se tak hlavně díky iniciativě Molièra, který se tak stal prvním, dá se říci, sjednotitelem těchto vlivných divadelníků společně se svým druhem - známým hercem La Grange. Soubor Comédie française je dnes nejstarší divadelní jednotkou na světě, od doby, kdy vznikla pod Molièrem a La Grangem.“
Divadlo pro tři scénySlavný soubor původně fungoval v Paříži na různých místech. Dnes se hlavní prostory skládají ze Sálu Richelieu, Divadla Vieux-Colombier a Divadleního studia v Caroussel du Louvre. Éric Ruf dodává: „Soubor funguje ve všech třech divadlech. Herce a herečky tak můžete vidět na všech třech místech. V hlavním Sálu Richelieu hrajeme týdně tři až čtyři hry a každý den jiné tituly. Jsme tak snad jedinou scénou ve Francii, která denně hraje více her a střídá tak kulisy.
Jeden den připravíme scénu, na které odpoledne herci zkouší, a večer ji předěláme pro hru, která se představí další den. Znamená to, že v jednom čase máme scénu připravenou na tři až čtyři různé hry. A to není ve Francii obvyklé. Ročně máme tak na osm set představení ve všech sálech Comédie française.“
Herce jen na roční smlouvuSoubor Comédie française je stálý. Stát se členem je otázkou vlastně náhody a štěstí, protože tady neexistuje žádný konkurz. Nakonec je to předseda správní rady, který angažuje herce na roční smlouvy. V současnosti jich je 64. „Hlavním cílem Comédie française je představovat klasická díla francouzského divadla. Na repertoáru máme ale i zahraniční tituly a není to tak dlouho, co uvádíme i současné autory. Protože současné divadlo se v budoucnu může stát klasikou. Repertoár obměňujeme, ale od svého vzniku uvádíme stejné klasické tituly. V roce 2003 se Comité Comédie française rozhodlo zařadit vůbec poprvé dílo žijící autorky - byla to hra Táta musí jíst spisovatelky Marie NDiaye. Její hra se tak objevila vedle velkých klasik od Molièra, Racina, Corneille, Claudela.“
Čerstvý vítr a mladé publikumJednou z velkých divadelních her jsou i Proradné lásky francouzského dramatika Pierra Marivauxe: „Marivaux je jedním z autorů, kterého v Comédie française hrajeme neustále. Často zveme režiséry, aby připravili jednu hru. Jsou tady ale i ti, kteří jsou tak říkajíc domácí. Tou je i režisérka Anne Kessler, která nastudovala Proradné lásky pro Sál Richelieu,“ vysvětluje šéfdramaturg Éric Ruf, který chce přinést do Comédie française čerstvý vítr, zaměřit se na mladé publikum, současné autory a autorky.
Velkým plánem do budoucna je vybudování nové scény a spolupráce se zahraničními soubory. Vše ale závisí na ekonomické situaci, která, jak říká, ani ve Francii pro divadlo není zrovna moc příhodná.
