Na rejdě, Ve společné domácnosti. Krutá legrace v povídkách Jorise-Karla Huysmanse

Když se řekne „černý humor“, jen málokdo si uvědomí, že tento termín uvedl do našeho slovníku surrealista André Breton. Povahu tohoto typu humoru vyložil ve své Antologii černého humoru. Ve Francii v předvečer války ji vichistická cenzura zakázala, takže čtenářské pozornosti se jí dostalo až po válce. Za definitivní ji pak Breton prohlásil v doplněném vydání v roce 1966.

Breton vyzdvihuje černý humor jako hodnotu, která si podřizuje hodnoty ostatní. Je principem výjimečného intelektuálního obcování na vysoké úrovni. Černý humor se dotýká samé hranice lidského chápání. Je proto tendence ho zbožšťovat, ale téměř nemožné definovat. Breton staví proti sobě objektivní humor – zábavu, jež po nás stéká, zatímco černý humor nám poskytuje „slast“.

Dokumentuje to výběrem z pětačtyřiceti autorů velice různorodých poetik. V jednom svazku se tak sešly texty Johnatana Swifta, Franze Kafky, Arthura Rimbauda nebo Hanse Arpa či O’Henryho. Každému z nich přitom věnoval André Breton v knize osobitý medailonek s charakteristikou.

Do vltavského vysílání z Antologie tentokrát vybíráme dva povídkové texty francouzského spisovatele Jorise Karla Huysmanse, autora dekadentního románu Naruby. Breton jeho styl považuje za úžasně uzpůsobený k nervózní komunikativnosti pocitů. „Jedna z věcí, kterou nás tento velký mistr imaginace dokáže bavit, spočívá v tom, že svůj život dobrovolně prožil mezi listinami v ministerské kanceláři. Dokázal s jasnozřivostí a od základu formulovat většinu zákonitostí utvářejících moderní afektivitu. Pronikl jako první histologickou stavbou reality a svým titulem Na rejdě dosáhl vrcholů inspirativnosti.“