Na počátku (Trinkewitzovy tvorby) je slovo. Museum Kampa představuje dílo kolážisty, obsedantního tvůrce a vetešníka
S cílem obeznámit českou společnost s výtvarným dílem výjimečné osobnosti básníka, žurnalisty a výtvarného umělce Karla Trinkewitze, připravilo Museum Kampa Nadace Jana a Medy Mládkových výstavu jeho koláží, objektů i prací nesoucích se v duchu lettrismu. Výstavu můžete navštívit do 15. května.
Český básník, literární teoretik, žurnalista, karikaturista a výtvarník Karel Trinkewitz zemřel v Německu před dvěma lety. Zanechal po sobě nejen rozsáhlé literární dílo - mimo jiné je autorem 14 000 drobných básní haiku - ale také rozmanité a u nás nepříliš známé dílo výtvarné.
Jak obsáhnout osobnost Karla Trinkewitze několika větami? „Jen velmi obtížně,“ upozorňuje kurátorka výstavy Klára Burianová. „Obsedantní tvůrce, vetešník, básník, dopisovatel, aktivista, novinář, disident, signatář Charty 77, karikaturista a humorista, který byl fascinován písmem, jež se mu stalo fetišem. Ať už v obrazech, kolážích, provokativních dopisech a pohlednicích, které posílal Gustavu Husákovi či na prknech Umělecké besedy, kde předčítal své aforismy.“
Na životní a tvůrčí osudy umělce se Karel Oujezdský zeptal v Museu Kampa kurátorky výstavy Kláry Burianové.
Ve svých tvůrčích počátcích, v 50. letech minulého století, se Karel Trinkewitz věnoval surrealismu: „vytvořil desítky autorských knih, kde nejrůznější básně pojednával výtvarně. Tehdy byla tíživá společenská situace, konaly se politické procesy, takže on nepodepisoval své autorské knihy vlastním jménem, ale pseudonymem.“ Další umělecký projev Karla Trinkewitze byly dřevěné desky potřené barvou, které „v duchu psychického automatismu proškrabával a automatickým písmem zpovídal svoji duši“.
Nejsilnější výraz však Karel Trinkewitz podle Kláry Burianové získal v oblasti koláže, asambláže. „Karel Trinkewitz byl po celý život fascinován písmem, takže jeho koláže mají společnou základnu v tom, že víc než 90 % z nich je tzv. vytapetováno jednotlivými slovy. Jeho to slovo zajímá nikoliv v tom, co obsahuje za významy, ale jako čistá struktura, jako vizuální síla.“
Nejposlouchanější
-
Josef Pohl: Kdo je mým soudcem? Jiří Holý v roli muže, který čelí vlastnímu rozsudku
-
Michał Walczak: Amazonie. Hořká komedie ze života mladých herců
-
Marcel Proust: Swannova láska. O ničivé síle lásky, žárlivosti a touhy po společenském postavení
-
Osudy Marty Vančurové. Rozhlasové vzpomínání divadelní a filmové herečky