Na Obědě s Hm...
Když před čtyřmi lety vydala kapela Hm... svůj debut (To by mohlo být zajímavé /G. Parrot/), jednalo se o velmi milé zpestření domácího hudebního trhu. Elegantně pospojované vlivy folku či folkloru, jazzu, ale i rockové dravosti přirozeně propojovali většinou s verši českých klasiků. Ať už to byl přesvědčivý výraz, lehkost a vtip, s jakými muzikanti nahrávali a koncertovali, nebo pozoruhodná žánrová směsice (či originální papírový obal!), přilákali více příznivců, než sami při prvním lisování CD odhadovali. Čtyři roky na to, kdy už není první CD k dostání, vychází u stejného vydavatelství druhá deska - Oběd.
Principy zůstávají stejné. Při nutnosti žánrového vymezování by se opět opakovaly nejčastěji termíny folk či jazz, tentokrát snad ještě s větším akcentem na folklorní motivy. Ubylo rytmické údernosti (tatabojsovský bubeník Milan Cajs už tentokrát také nehostuje), místy se naopak natáhly stopáže písní ve prospěch větší atmosférotvornosti. Celkový zvuk je snad o něco akustičtější než u debutu (dominují housle, kytara či harmonium dvou "vůdčích" osobností Marka Doubravy a Viktora Ekrta), jinak ale základní rozpoznávací znamení zůstávají takřka nezměněna. Včetně nezanedbatelné "ruchařské" roviny, pod kterou je stejně jako na první desce podepsán zvukařský kouzelník Ondřej Ježek. Přetrvává také akcent na proslavené veršotepce v textech. Seifert, Wolker, Orten, Apollinaire, Rimbaud... mezi nimi až překvapivě přirozeně proplouvají verše vrstevníka Hm... Petra Kotouše.
Co je na přesvědčivosti výrazu desky, potažmo obecně celé kapely nejdůležitější, je projevená empatie právě k autorům textů. Přesně v duchu jejich hravosti, skrytého vtipu, melancholie nebo lyrické obrazotvornosti se odvíjí i muzika. Ať už je řeč o Wolkerově Baladě o očích topičových, která navzdory své délce celou dobu (stejně jako text) graduje a odsypává, melancholické Seifertově Ukolébavce, nebo Kotoušových poměrně patetických (nikoli však za hranicí nevkusu) Pilotech - výrazově asi nejpůsobivější skladbě z alba. Rovina nastíněná v posledních dvou příkladech, tedy spíše pomalejších, rozevlátějších skladbách se schopností posluchače pookřát, je také na Obědu nejpřitažlivější. Poloha pramenící z opačného pólu lidovějšího "humoru" desce zas tolik nesluší - jako rozverná halekačka z Delarockových veršů "Neposloucháš Jůlinko / neposloucháš zase / ke špinavý řece jdeš / koupat se ty prase".
Jsou to lehkost a hravost ve slovu i hudbě, vyvinutý smysl pro vystižení obrazu, slova, atmosféry, také určitá poťouchlost a chuť experimentovat s výsledným tvarem, vlastnosti, které dávají Hm... tak ojedinělý výraz. V tom se určitě podobají i nedávno zaniklé Vltavě, i když o plagiátu jejího projevu rozhodně nemůže být řeč. Jako nástupci zaplňující po ní díru na naší scéně (respektive ti, kdo by mohli být schopni oslovit stejné publikum) by se nicméně brát mohli, třebaže v trochu jiné rovině.
Za pozornost stojí jistě i oficiální web kapely.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
