Na Kladně se daří sportu, nikoliv umění. Snažím se otevřít diskusi na místech, ze kterých ostatní utíkají, říká sochařka Dagmar Šubrtová
Základním stavebním kamenem je pro výtvarnici a kurátorku Dagmar Šubrtovou krajina. Ve své sochařské tvorbě bere do hry fragmenty zrušených důlních či teplárenských staveb a ráda pracuje s uhlím. Pomohla zachovat ducha dolu Mayrau a na Kladně, kam z Duchcova doputovala přes Prahu a Kamenický Šenov, se dlouhodobě stará o odkaz Jitky a Květy Válových, jimž jen v loňském a letošním roce uspořádala několik výstav. Ve Vizitce o tom všem mluvila s Hanou Slívovou.
Dagmar Šubrtová vyrůstala v Duchcově, v kraji, kde lidé za život pod poklicí z jedovatých továrenských a důlních výparů dostávali dva tisíce korun. Chodila na výtvarku do lidové školy umění, zároveň ale jezdila na kole k okolním muldám a zjišťovala, proč je krajina Teplicka tak fádní. „Už ve čtrnácti letech jsem pochopila, že tam žít nechci, a protože jsem byla duše romantická, podala jsem si přihlášku do Kamenického Šenova ke studiu broušení skla.“
Není nutné být monumentálním sochařem
Touha po ideální, skelně průsvitné krajině ji záhy přešla, zvídavost přetavená ve snahu přijít na kloub biochemickým procesům prohořívání hald či vzniku sekundárních minerálů se jí ovšem drží dodnes. Spojila ji s důsledným přemýšlením o krajině, jejích potřebách a možnostech lidské intervence.
Silně ji v tom nasměrovalo studium v sochařském ateliéru Kurta Gebauera na pražské UMPRUM. Jako odborná asistentka u něj v ateliéru pak řešila, jak se od nápadu a výzkumu místa dostat k realizaci, která prostor nezničí, ale naopak jej jemně a citlivě doplní. „Spolupráce s Kurtem mě naučila, že není nutné být monumentálním sochařem. Spíš je dobré dané místo dotvořit, zharmonizovat. Kurt je neodbytný, vynikající rétor. Naučila jsem se od něj otevírat dialog na místech, odkud ostatní lidi odcházejí.“
Svými instalacemi / revitalizacemi tak Dagmar Šubrtová často směřuje k rekultivaci výsypek, obřích území po povrchové těžbě. K umělecké tvorbě využívá také již použitý materiál, například součástky někdejší tepelné elektrárny v Kladně anebo pro region typické uhlí. Z něj vyrábí konkrétní objekty, které opět zasazuje do kontextu. „Uhlí je typický příklad transformace, byla to dřevěná hmota, která se hořením přetvoří na popel a oxid uhličitý. Na změny je potřeba dívat se z různých úhlů pohledů, i proto si ke spolupráci žádám vědce.“
V minulosti se Dagmar Šubrtová aktivně angažovala v propagaci Kladna jako města s kulturním potenciálem, jeho vedení ale vkládá energii spíše do rozvoje sportovního odkazu. A tak se host vltavské Vizitky alespoň neúnavně stará o odkaz Květy a Jitky Válových; kladenský domek těchto výtvarnic zkouší dlouhodobě nabídnout do péče městu, sama pak připravuje výstavy a díky systematickému studování archivu obou sester přináší veřejnosti málo známé obrazy či dokumenty.
Ve Vizitce detailně mluvila o dvou zachráněných zakázkách pro veřejný prostor, stejně jako o osobním vztahu, který měla to štěstí navázat s Jitkou Válovou. Tématem jejich rozhovorů u Jitky doma bývaly ony neviditelné procesy, příroda i věci, které člověka přesahují.
Související
-
Figura s dvěma nohama a jednou tváří mi vždycky přišla málo, říká sochařka Magdaléna Roztočilová
Umění je pro mladou absolventku AVU hlavně dialog. Své plastiky tvoří s vědomím, že je svým vnímáním dotvoří až divák, bez kterého by neměly smysl.
-
Karel Nepraš mě naučil, jak důležitý je nadhled a smysl pro humor, říká sochařka Paulina Skavová
Poslechněte si, jaký má Paulina Skavová vztah k mytologii a pohádkám, jak přemýšlí o práci na bustách a pomnících, jak vzpomíná na studium u Milana Knížáka.
-
Jedna duše ve dvou tělech. Sto let od narození sester Válových připomenou výstavy i vltavské pořady
Sto let od narození těchto výrazných osobností české výtvarné scény připomíná výstava v GASKu a také výstavy na kladenském zámku a v galerii Uhelný mlýn v Libčicích.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
