Muzika se tady učí jinak: Specifika hudebního školství v USA

Brooklyn Music Factory
Brooklyn Music Factory
0:00
/
0:00

Všechno, co jste slyšeli o Americe, míněno Spojené státy, je pravda. Také o americkém hudebním školství.  Takto začínám Reflexe na téma - specifika hudebního školství ve Spojených státech  - od školních bandů přes dětské kapely po Juilliard School.

V oblasti povinné školní výuky se zaměřuji na školy veřejné (public schools), u nás v Česku míněno státní. Těm soukromým školám (základním a středním) se záměrně vyhýbám, protože mají ještě individuálnější programy, včetně těch hudebních. A na rovinu, ve většině případů nejsou pro běžnou střední vrstvu obyvatelstva finančně dostupné.

V oblasti zájmové, nepovinné výuky se dozvíte, jak bohatou nabídku mohou přinášet veřejné školy, aspoň v New Yorku, v rámci volitelných hudebních programů, ale také, jak konkurenčně dobře funguje soukromý sektor ohledně mimoškolního vzdělávání hudby. V USA vedle talentu a zájmu žáka rozhoduje hlavně finanční situace v rodině. Proto se tolik dnes v USA volá po návratu hudebních programů do všech škol. Hudební výchova totiž není ve Spojených státech na základních školách povinná.

The Juilliard School, Lincoln Center, NYC

Misha a Lola

Matka a dcera. Obě mluví bezvadnou češtinou. Misha žije v USA 30 let, Lola se narodila v San Franciscu. Je jí sedmnáct a do školy chodí na výběrovou (veřejnou) školu na Manhattanu. Ona i její rodiče mají štěstí.

Nadaná dívka, která se ale nechtěla věnovat dráze profesionálního hudebníka, hrála od malička na klavír (i když pár let neuměla noty), zpívala, přidala k tomu hru na bicí. Na druhém stupni základní školy povinně přibyl dechový nástroj a hraní ve školním orchestru, na střední škole si za povinně volitelný předmět vybrala opět hudbu.

Rozhovor měsíce: Studium na Berklee College of Music v americkém Bostonu

Berklee College of Music v americkém Bostonu

Martin Kratochvíl, Emil Viklický, Jaromír Honzák, David Dorůžka nebo Hana Robinson. To jsou někteří z Čechů, kteří studovali na slavné Berklee College of Music v Bostonu, nejprestižnější a také největší jazzové škole na světě. Právě o ní bude řeč v dalším Rozhovoru měsíce, který vysíláme na ČRo Jazz v pátek 1. května ve 14:00.

Výuka je dotována na této akademické škole (něco jako naše gymnázium) čtyřmi hodiny týdně, po čtyřletou dobu studia. Vedle toho využívá Lola po vyučování zkušeben této školy, kde hraje se svou dívčí kapelou, momentálně alternativní rock. Hudba ji v určité podobě bude provázet zřejmě celý život, a o to v právě jde:

Hudbou se zabývají všichni kolem mě, v New Yorku je to cool být muzikantem,“ svěřuje se nadšená Lola. Její maminka mluví např. o Brooklyn Conservatory a porovnává ji s naší ZUŠ:

Tady všichni věří, že by se každý měl naučit na něco hrát. Jinými slovy - umělecké školy zde nejsou jen pro talentované děti. Jsou pro všechny, a dokonce i pro dospělé jakéhokoliv věku.

Dechaři z High schools

Obvyklý hudební život napříč USA začíná až na středních školách, tam mají hudební programy hlavně dechových orchestrů velkou tradici (už jen proto, že hrát na dechové nástroje je mnohem snazší než začít ve čtrnácti na housle). Herman Gersten, dlouholetý šéf speciálního hudebního programu na John Dewey High School v Brooklynu k tomu podotýká:

USA jsou známy svými středoškolskými a univerzitními skupinami, které slouží primárně k zábavě během zápasů: fotbalová utkání potřebují hudbu, basketbalové zápasy také potřebují nějakou hudbu, atd. Tak to prostě je. Některé lepší školy (včetně akademií) mají neuvěřitelné orchestry, dechové ansámbly…skutečně prvotřídní. Stejně tak sbory. Opravdu úžasné. Ale neřekl bych, že je to běžné. Ví se o tom (jde o známý fakt), ale opravdu to tak není všude. Peníze jsou všechno. Pokud se chce město zapojit do umění, musí za to zaplatit. A ne všechna na to mají peníze.

Brooklyn Music Factory

Továrna na hudbu

Brooklyn Music Factory (BMF) existuje devátým rokem a patří mezi nejoblíbenější mimoškolní hudební programy ve městě, s výukou dětí od čtyř do 16 let. Věnuje se hlavně rockovému žánru, ale i jazzu, blues, country, klasické hudbě a hlavně, autorskému psaní písniček a skladeb. „Účelem naší instituce je docílit toho, aby muzikanti neztráceli inspiraci a aby vytvořili komunitu,“ energicky mě svým královstvím s mnoha zkušebnami a prostorným loftem v stále ještě velmi průmyslové brooklynské zóně Gowanus provází Nate Shaw. Zakladatel BMF zapáleně prohlašuje:

Nejsem ten typ člověka, který by používal slova jako talent. Místo toho raději užívám slova jako oddanost, odhodlání, důslednost. Hudebníci se nepřestanou projevovat a neztratí inspiraci, pokud to dané prostředí a ta příležitost učit se bude mít pro ně pořád punc zábavy a inspirace.

Jen za týden on a jeho kolegové „odučí“ téměř šedesát kapel nejrůznějšího věku. Také koncerty těch nejmladších se odehrávají v běžných rockových klubech.

Tomáš Kačo: V Carnegie Hall hraji Chopina „s chybami“

Tomáš Kačo

Romský klavírista, aranžér, skladatel a vokalista Tomáš Kačo si vždy šel za svým a nikým se nenechal odradit. Mimořádný hudební talent rozpoznal nejdříve jeho otec.

Díra na peníze

Houslistka Pauline Kim Harris ukončila studia Juilliard school v New Yorku ve 23 letech. V Reflexích mluví o své dráze „ zázračného dítěte“. Její rodiče naštěstí měli možnost platit soukromé hodiny u renomovaných učitelů, byť o cestě k hudbě mluvili s úsměvem jako o „ díře na peníze“. Něco jako dotované privátní hodiny na našich ZUŠ, zvlášť pro velmi talentované děti, to v USA neexistuje.

Také Pauline Kim objasňuje, jak to v USA chodí, když se chcete stát profesionálním hráčem, ale také, a to je zcela jiná kategorie, umělcem. Nejčastěji zněla slova jako - spolupráce, disciplína, konkurence, podpora ambicí, sebepoznání, oddanost práci.  V závěru vše shrnula: „Musíte si to svým způsobem zasloužit, abyste mohli něčeho dosáhnout.“ To platí ostatně na obou stranách Atlantiku.