Můj život s občanským průkazem

Dveře do světa slavných si tento spisovatel razantně otevřel v roce 1993, a to především díky zfilmované podobě své novely, retrokomedie z konce padesátých let o nástupu rock and rollové vlny v Čechách, nazvané Šakalí léta. Tímto okamžikem se P. Šabach stal úspěšným podílníkem zdařile fungujícího autorsko-realizačního triumvirátu: Šabach - Jarchovský - Hřebejk. Dalšími plody této spolupráce byly Pelíšky a Pupendo, komické introspekce do normalizačních let s hořkou příchutí. Knihy Petra Šabacha, např. Hovno hoří, Zvláštní problém Františka S., Putování mořského koně, Opilé banány nebo Babičky, tradičně zaujímají horní příčky knižních hitparád. Vedle H. Pawlowské a M. Viewegha patří P. Šabach k nejprodávanějším českým autorům.

Občanský průkaz, nejnovější kniha Petra Šabacha, je dílo svým způsobem výroční. Autor totiž debutoval souborem povídek Jak potopit Austrálii v roce 1986. A protože deset knih za dvacet let je vcelku dobrý počet, má tvůrce zajisté právo na spis poněkud bilanční. V Občanském průkazu jde totiž spíš než o sevřený příběh, nebo povídkovou drobnokresbu, o vypořádávání se nejen s vlastním traumatem, ale také s obecným paradoxem, s duchem doby, podobným více strašidlu než nějakému kulturotvornému hybateli.

Obálka knihy|foto: www.paseka.cz

Předmětem, kolem něhož se točí děj knihy, je doklad totožnosti - občanský průkaz. Vyprávění začíná v okamžiku, kdy žáci poslední třídy základní školy přebírají inkriminovaný dokument. Slavnostní okamžik je narušen mladickou recesí. Začíná nevyhlášený válečný stav mezi horlivými zástupci socialistického státu a dosud nepoddajnými a žádnými závazky nezatíženými mladíky. Provokací je zde už samo jejich bytí. Převzetí občanského průkazu zdaleka není nějakým iniciačním obřadem vstupu do světa dospělosti. Je jenom okamžikem, uvolňujícím prostor pro zbytečné otravné šikanování, pronásledování, manipulaci. Místo výhod se roztáčí koloběh potíží a diskriminace: Policajt položil občanskej průkaz vedle sebe, zatížil ho pro jistotu rukou a Alešovi povídá: "Na střední školu, ty grázle, zapomeň! Ty už jsi dostudoval!" ... "Ste nepřátelé socialistického zřízení!!!"

Zdá se, že opět půjde o typicky šabachovské "pohodářské" vyprávění (jemuž je v ženském provedení nejblíže Irena Dousková), tentokrát o "máničkách", které honí "esenbáci". Sled jednotlivých vtipných i tragických historek ale brzy překryje další výrazná dimenze. Příběh nabere vyšší tempo a autor jako by změnil žánr v dokumentární výpověď o svém vypořádávání se nejen s obecnými dobovými okolnostmi, ale také s velmi osobními záležitostmi. Dojde k poznání, že měl nejen "svého" policajta, ale také "svého" donašeče. Náhled pravé skutečnosti se ukáže s otevřením svazku, který na vypravěče vedla Státní bezpečností. Výsledek je deziluzivní. Postavení "my a oni" zůstalo zachováno. Navíc, bílá je černá, přátelství je maskou udavače.

Kniha Petra Šabacha není nějakou filozofující úvahou o smyslu pravdy a spravedlnosti. Také není jen legrační mozaikou občanské pokřivenosti. Je konstatováním jak hluboká může být stopa postižení, k němuž má klíč zdánlivě nevinný doklad: Jedna věc se jim podařila. Představte si, že jak sem starej, tak když někde zahlídnu policajta, hned si automaticky šahám na kapsu, jestli u sebe mám občanku... a to je mi přes padesát!

Petr Šabach, Občanský průkaz, Paseka, Praha 2006, str. 181.