Můj život s Blondie
Dnes přijede Blondie. Celý den chodím jako ve snách. Můj miláček! Nespouštím z ní oči. Aspoň v duchu... Sobotní Sentinel otiskne s velkými fanfárami zprávu, že se ubytovala ve vile Brigitte Bardotové. Zatracení lháři. Nic mi tak nepohne žlučí jako senzacechtivé vypouštění mýdlových bublinek. Od prvních řádků se zdá, že půjde o příběh ze života. A je to tak, jenže k tomuto životu patří až chorobná fantazie a schizofrenie.
Hlavní postava se jmenuje Harley Davidson. Na počátku se zdá, že je v pořádku, jen má trochu zmatek v souvislostech. Zábavně vypráví o své práci v hotelu, o přítelkyni Amandě a o své vytoužené Blondie, umělkyni, k níž chová horoucí city, ale se kterou se stále jaksi záhadně míjí. Pak jsou tu ještě Harleyovy vzpomínky na jeho dvě předchozí nepodařená manželství a dvě dcery, které se mu spolu s matkami ztratily kdesi v poválečné Evropě. Kadence vět je rychlá, obrazy se střídají, nastává trochu chaos. Když si čtenář uvědomí, že tu asi něco nebude úplně v pořádku, je už "na cestě" a musí dohledávat správné souvislosti. Harley v tom dokonce pomáhá. Líčí své zážitky z vietnamské války, v níž byl raněn a ztratil kamarády, vypráví o svém psychiatrovi. Postupně se vyjevuje charakter pomatené duše, rozpolcené a zřejmě dobrovolně utopené ve fantazijním světě.
Pro prózy Jiřího Klobouka je to příznačné. Jeho postavy bývají zraněné. Většinou to ale byli emigranti, kteří se vyrovnávají se ztrátou domova. V "životě s Blondie" autor své téma posouvá do obecnější roviny touhy po "jiných světech" a nebezpečí ovládnutí mysli fantastickými představami.
Jiří Klobouk (nar. 1933) opustil tehdejší Československo v roce 1968, po invazi vojsk Varšavské smlouvy. Studoval medicínu, byl horníkem a hrál jazz na piáno. Poté pracoval jako dramatik a kameraman v Československé televizi, a tak možná dokázal dost přesně předvídat další vývoj životních a pracovních podmínek v zemi. Jeho tvůrčí počátky patří do roku 1963, kdy Český rozhlas odvysílal jeho první rozhlasovou hru nazvanou Dva někdy někde. Dosud jich napsal dvanáct (knižně vyšly ve dvou souborech: "Rozhlasové hry I", 1996 a "Rozhlasové hry II", 1998), přičemž se dočkaly odvysílání v Německu, Finsku, v Belgii, Anglii i v Kanadě. A právě v Kanadě našel český emigrant na víc než dvacet let svůj druhý domov. Pracoval jako kameraman a pokračoval v psaní knih, jejichž rytmus je zvláštním způsobem ovlivněný jazzovou improvizací a které jsou oceňovány pro specifickou provázanost světa reálného a imaginativního. Virtualita zde funguje jako způsob zcizení, jako hra se surreálným snem. Většinou ale také postavy, které si umělou skutečnost tvoří jako možnost úniku, postupně ztratí schopnost do pravé reality se vrátit. A tak je to také v knize "Můj život s Blondie".
Spisovatel a hudebník Jiří Klobouk žije od roku 2003 v USA. Je členem české Obce spisovatelů i pražské sekce mezinárodního PEN-klubu, píše česky i anglicky. Ve svých prózách spojuje groteskní veselí, nadsázku i exulantskou tíseň opuštěného domova. Jeho "Můj život s Blondie" je čtivá, vtipná hříčka, v níž jiskří "salingerovský" humor (jak nabízí Irena Zítková v doslovu o autorovi), ale ve které zároveň neodbytně zaznívá zcela vážná existenciální obava.
Jiří Klobouk, Můj život s Blondie, Mladá fronta, Praha 2009, 264 str.
Nejposlouchanější
-
Maxim Gorkij: Stařík. Karel Höger a Ladislav Pešek v kriminálním dramatu ze staré Rusi
-
Marie Zelbová: Táňa Praha 3 Žižkov. Krásy a hrůzy dětství prožitého v bytě otevřeném všem přátelům
-
Václav Havel: Audience. Nové zpracování s Trojanem a Myšičkou v hlavních rolích
-
Martička, Tajemný nález profesora Zachariáše, Fanynka a další povídky Eduarda Basse
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor

Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.