Mudrc z londýnského Chelsea. Historik a spisovatel Thomas Carlyle se narodil před 225 lety
V době, kdy je používání angličtiny tak běžné, že se mu téměř nedá uniknout, jste se určitě setkali se slovy jako „mainstream“, „world famous“, „dismal science“ nebo „pretentious“. V současnosti už zcela zakořeněné výrazy, které se aktivně používají po celém světě, vymyslel všestranný viktoriánský filozof Thomas Carlyle. Vzhledem ke 225. výročí Carlylova narození stojí za to si připomenout jeho nevšední osudy, o nichž jsme si povídali s historičkou Marií Michlovou.
Jak vypadaly začátky Carlyleovy kariéry?
Thomas Carlyle se na sklonku 18. století narodil do prosté skotské venkovské rodiny. Nadaný chlapec nebyl ve škole moc oblíbený, ale autority v něm viděly velký potenciál a umožnily mu studovat na univerzitě v Edinburghu. Chudoby se však nezbavil ani jako student, většina jeho kolegů na vysoké škole pocházela ze zaopatřených středních vrstev a byla zvyklá na městský způsob života. I na univerzitě Carlyle těžko hledal sám sebe ‒ chtěl studovat teologii, ale nakonec skončil o daleko exaktnějšího oboru – matematiky.
Nebyl však spokojený ani jako učitel počtů, a tak svá existenciální muka alespoň převedl do podoby románu nazvaného Sartor Resartus, který vyšel začátkem 30. let 19. století nejdříve časopisecky. A svým nesmírně komplexním románem o lejně úplně zmátl dobové literární prostředí. Jméno hlavního hrdiny totiž v překladu z němčiny znamená něco jako Bohem zrozené ďábelské lejno – což však ne každý čtenář pochopil, protože německy v tehdejší Británii uměl málokdo.
Thomas Carlyle se zajímal o Německo?
Německá kultura i jazyk ho zřejmě fascinovaly, miloval německé dějiny, filozofii. Podobně jako Walter Scott se na začátku své kariéry živil překlady z němčiny. Nakonec i on sám možná měl zásadní vliv na německé dějiny – když ve své práci o Francouzské revoluci popsal myšlenku o velké osobnosti, která dokáže vyvést národ z chaosu. Dodnes se občas setkáme s tvrzením, že Carlyle svými díly o důležitosti velké osobnosti inspiroval Hitlera, což však není úplně přesné. Ve skutečnosti byla Carlyleovým čtenářem Hitlerova pravá ruka Goebbels, který svého vůdce pravděpodobně seznámil s Carlyelovým dílem až v průběhu druhé světové války. A tak je Carlyleova zcela nechtěná inspirace nacismu a fašismu stále předmětem velmi vášnivých debat.
V rámci svého zkoumání německy mluvících zemí Carlyle navštívil i české království…
Ano, ale je třeba říct, že se mu tu vůbec nelíbilo. „Německy rozumí sotva jeden ze sta,“ vyjádřil se o Češích koncem 50. let 19. století. „Jsou to lháři, zloději, špindíry, zkrátka mizerný poddruh Irů, ovšem se zlomyslnou povahou.“ Tak si říkám, že Češi možná raději jen předstírali, že Carlylově němčině nerozumí.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
