Moji Pražané mě uctívají
Takový je název jedné z posledních výstav projektu Mozart Praha 2006, který oslavuje 250. výročí narození W. A. Mozarta. Expozice je nainstalovaná v Zrcadlové kapli Klementina a představuje návštěvníkům vznik mozartovského kultu, provozování Mozartových děl v 1. polovině 19. stol. a Mozartův památník. Výstavu je možno zhlédnout do 26. listopadu denně kromě pondělí od 10 do 18 hodin.
Mozartův památník je jedinečným souborem partitur, libret a mnoha dalších dokumentů. Jeho vznik byl iniciován v roce 1936 Friedrichem Weberem, Johannem Ritterem a Nepomukem Vitáskem u příležitosti 50. výročí prvního uvedení Dona Giovanniho. Veřejnými sbírkami a koncerty se dosáhlo jeho založení 18. září 1937 a za místo jeho uložení byla zvolena univerzita v Praze. O dobovém významu instituce svědčí například i návštěva památníku zahrnutá do itineráře lázeňských hostů. Dodnes je mozartovská tradice jednou z priorit hudebního oddělení Národní knihovny ČR.
Výstava je rozdělena do sedmi okruhů. Připomíná se zde pražská "figarománie", která propukla roku 1786 po premiéře Le nozze di Figaro ve Stavovském divadle. Je odkryto zákulisí provedení Mozartových oper, a tak se dovídáme, že první představení Dona Giovanniho dirigoval slavný tvůrce hudby naší hymny Škroup. Dokonce také zpíval jednu z rolí, Dona Ottavia. Jako hlavní kapelník orchestru pak velmi často uváděl Mozartova díla. Na výstavě najdeme i řadu plakátů. Mozartova podobizna se na dlouho usadila na propagačních materiálech Stavovského divadla. Také si můžeme přečíst kritiky a recenze dobového tisku, zabývající se například premiérou Dona Giovanniho.
W. A. Mozart a jeho díla byli inspiračním zdrojem pro české literáty. Tylova povídka Don Juan vypráví o zrodu slavného díla Dona Giovanniho od Mozartova příjezdu do Prahy a podnětech pro složení opery po zkoušky a slavnostní premiéru. Povídka byla uveřejněna v časopise Květy v roce 1844. Češi psali rovněž oslavné básně jako např. Josef Jiří Kolár:
"...Češi poznali mě v každém díle,
tak se chlubně Mozart projevil.
Že mu v Praze čest a sláva přána,
Nejkrásnější dík ji v zájem dal
Pro Prahu psal svého Dona Juana,
Dona Juana Čechům věnoval..."
"...Rád s Čechy býval,
tím se honosíme,
že mu rozumíme,
věčně buď náš."
Mozartovu kouzlu však propadli i vážení vědci jako František Rieger, autor další ódy. Výstava dokumentuje významné body života hudebního skladatele. Je zde umístěno oznámení o zádušní mši z deníku Prager Oberpostamtszeitung a zpráva o průběhu mše. Prý se jí účastnil stodvacetičlenný soubor hudebníků a hrálo se na ní Requiem od Antona Röslera- Rossettiho. Soprán zpívala J. Dušková. Můžeme si prohlédnout Mozartovu soukromou korespondenci vedenou především s jeho otcem. Nechybí ani řada dobových partitur či úprav skladeb. Výstava dokumentuje zdárné i méně zdárné pokusy o vytvoření katalogu Mozartova díla. Je zde zastoupeno faksimile vlastního katalogu z roku 1784, monumentální dílo Ludwiga von Köchela z roku 1862 i parciální katalog J. A. Andrého, který zakoupil značnou část rukopisů umělcovy pozůstalosti, ale kompletní katalog uspořádat nedokázal. Objevuje se i jedno z posledních děl, katalog vydaný v roce 1991 v Kasselu. Brzy po Mozartově smrti začaly vznikat skladatelovy biografie. Jednou z nejznámějších je stručný životopis s osobně laděnými historkami a anekdotami od J. A. Schlossera.
Důležitou složku výstavy tvoří i dva počítače umístěné na barokních stolcích, které nás upozorňují na významné mozartovské projekty a webové stránky. Pokud totiž zadáme do některého z běžných internetových vyhledavačů heslo Mozart, zjeví se nám kolem 60.000 000 výskytů a existuje 5.000.000 stránek o nesmrtelném skladateli. Tyto údaje jistě každého přesvědčí, že Mozartovo dílo si můžeme připomínat i mimo jeho výročí, že v Praze i všude ve světe má Mozart a výzkumy jeho díla důležité místo a že můžeme být hrdí na založení prvního Mozartova památníků na světě právě v naší zemi.
