Moje básničky jsou prý nekorektní. Lidi ale občas najdou i to, co autor ani netuší, říká Jiří Dědeček

3. leden 2023

Mozaika

Písničkář, spisovatel, básník a překladatel Jiří Dědeček vydává další sbírku pro děti. Jmenuje se Pozval Tatar tatarku, a své si v ní najdou i dospělí.

„Děti uslyší první rovinu věci a přijde jim trochu zábavná nebo směšná. Byli dva Číňani/měli srdce na dlani/třetího pominu/měl na dlani ledvinu. Dětští čtenáři se zasmějí, dospělí tu ale uslyší i druhou vlnu, která je neobyčejně tragická a smutná. Týká se odnímání orgánů v Čínské lidové republice. Moje knížky pro děti tak jsou pro více věkových kategorií zájemců,“ vysvětluje autor.

Přebal knihy – Jiří Dědeček: Pozval Tatar tatarku|foto:Nakladatelství Limonádový Joe

Zdánlivou nekorektnost své tvorby nepopírá. Při psaní věděl, že se v některých žertících pohybuje na hraně. Je ale otázka, od kdy se už jedná o nekorektnost. Jako laskavý autor pochopitelně nechce nikomu ubližovat; jestli se ale v jeho díle někdo najde a má s tím problém, pak se strefil.

Jiří Dědeček se umí strefit a současně je i laskavý. To se pozná i během jeho setkávání s dětmi. Nejraději chodí k malým školákům, druhá, třetí třída základní školy, a ti s ním velmi živě komunikují. „Ve třídách čtu i hraju, děti se můžou na cokoliv zeptat, brnknout si na moji kytaru. Většinou vznikne moc hezký způsob kontaktu a nečekané důvěry. Když s dětmi mluvíte jako rovný s rovnými, ocení to. Rozhodně nechci vychovávat ani poučovat, ale někdy se stane, že vzniklou situaci žehlím i za paní učitelky nebo vychovatelky,“ usmívá se básník a do značné míry i bavič. Jako důkaz pak ve vltavské Mozaice přidal i „veselou historku z natáčení“, tedy z jednoho takového setkání. „Recitoval jsem básničku V Hradci, v Hradci, v Hradci, sešli se tři spratci, a vznikla mela, ze které utekly i učitelky,“ vzpomínal Jiří Dědeček pro vltavský mikrofon. Více v rozhovoru, který nám poskytl.

autor: Tomáš Pilát