Moci tak pokojně zemřít. Královna hor Daniela Wissera je nevšedním románem o eutanazii

Přebal knihy Královna hor Daniela Wissera|foto:Nakladatelství Archa

Společensky palčivým a umělecky hojně reflektovaným tématem, o kterém třísetstránková próza pojednává, je eutanazie, tedy dobrovolný odchod ze života s cizí pomocí. Po „dobré smrti“, jak zní doslovný překlad tohoto řeckého výrazu, prahne i hlavní hrdina Wisserova románu. Pětačtyřicetiletý Robert Turin totiž trpí roztroušenou sklerózou, vážným chronickým onemocněním, jemuž sám přezdívá „královna hor“. Někdejší úspěšný podnikatel v oboru IT a miláček žen kvůli ní skončil na invalidním vozíku a už deset let žije v pečovatelském domově, kde postupně ztrácí kontrolu nad vlastními orgány i smysly.   

Zlomený muž se snaží odpoutat od svého minulého života i sebe sama, proto o sobě nezřídka mluví ve třetí osobě jako o panu Turinovi, takřka neopouští zdi ústavu a jediný pravidelný kontakt s vnějším světem i starou existencí pro něj představují návštěvy jeho krásné a věčně zaneprázdněné manželky. To však neznamená, že by se stáhl do sebe nebo si odpíral dostupná potěšení, naopak se z něho stává nepřehlédnutelná postava příslušného oddělení a postrach velké části tamního personálu. Právě barvitý popis poměrů v dotyčné instituci a vztahů mezi klienty i zaměstnanci je jednou z mnoha silných stránek Wisserovy knihy.

Stálé živé téma důstojné smrti 

Eutanazie nadále představuje palčivé společenské téma, které rezonuje i v současné německojazyčné literatuře. Román Královna hor si pak troufám označit nejen za nadmíru zdařilé beletristické dílo, jehož jazykové kvality a nuance mohou zásluhou Magdaleny Štulcové ocenit i tuzemští čtenáři, ale rovněž za mimořádně citlivého a zasvěceného průvodce touto nelehkou problematikou.