Místo domova

Richterová je součástí české literatury a českého myšlení o literatuře. I kdyby už nic nenapsala, v dějinách českého písemnictví zůstane. Krom toho se zasloužila o tlumočení české literatury do italštiny, přeložila například poezii Jana Skácela či Jiřího Koláře. O svazku jejích studií, nazvaných dvojsmyslně Místo domova, říkají vydavatelé z brněnského nakladatelství Host, že je to kniha "žánrově rozrůzněná, časově rozlehlá, příležitostně rozptýlená a mluvící několika jazyka". Jde o soubor textů z posledních dvaceti let - byly napsány či předneseny česky, francouzsky nebo italsky.

Obálka knihy Místo domova|foto: www.hostbrno.cz

Hlavní důraz je tu položen na českou literaturu druhé poloviny dvacátého století, což je autorčina celoživotní záliba, ale čteme tu též studii Karel Čapek - zahradník boží. Ta, ač ne příliš objevná, je sympatickým důkazem o snaze Richterové propagovat českou literaturu ve světě. Však také navždy zůstane ve sborníku univerzity ve Viterbu Téma zahrady v literatuře. Vedle Čapka se autorka věnuje svým literárním láskám: Milanu Kunderovi, Bohumilu Hrabalovi, Václavu Havlovi, Ludvíku Vaculíkovi, Jiřímu Kolářovi, Věře Linhartové, Josefu Škvoreckému a dalším. Je to četba pro hloubavé čtenáře, pro ty, kteří důvěrně znají a mají rádi díla, o nichž je řeč. Úvahy profesorky Richterové o básnických sbírkách či románech už hotových, dokončených, čtenáři a kritikou přijatých a zařazených, zatím nepodléhají času. Mohou být tištěny jako předmluvy či doslovy při reedicích, často představují nepominutelné východisko pro další bádání. Tam však, kde se shledáme s úvahami časovými, vidíme, že ne ve všem má autorka pravdu. Na závěr svazku je například zařazena přednáška Nezávislá literatura a závislá kritika.

Před jedenácti lety hovořila Richterová v Praze o propasti mezi exilem a domácí kritikou, vyprovokovaly ji "zlostné šlehy a výpady proti nějakým emigrantům (...), zveřejňované - po roce 1989 - dokonce v kulturních a 'demokratických' časopisech i novinách". Richterová se přímo děsila skutečnosti, že v nových poměrech chybějí "podmínky pro dialog". Čas naštěstí bariéru mezi vlastí a exilem zbořil, důkazem toho je i Richterová sama. Jako čtenářům je nám lhostejné, odkud mluví, zda z Prahy, Brna, Říma, Padovy nebo Viterba. Je autorskou evropskou, zrovna tak jako třeba Václav Havel, Karel Šiktanc, Jáchym Topol nebo Jiří Kratochvil, prostě kdokoli z českých literátů, kteří jsou překládáni do cizích jazyků. Ale i kdyby nebyli, jsou součástí evropského literárního provozu. Stejně jako Sylvie Richterová, jejíž hlas by tu neměl být přeslechnut. Už proto, že nebyl přeslechnut ve významné části Evropy.

Sylvie Richterová: Místo domova, 230 stran, vydavatelství Host, Brno (2004)

Literární matiné je pořad, který na svých vlnách vysílá ČRo České Budějovice. Internetovou podobu celého pořadu najdete zde.