Místa; Zámek; sestry Naughtonovy; Hawking
„Po filmu Pouta, oceněném pěti Českými lvy, natočil tým vedený režisérem Radimem Špačkem novinku Místa.“ Píše se v úvodu recenze Věry Míškové v Právu. Děj je situován do devadesátých let minulého století, což je třeba předem vědět a při sledování si to uvědomit, než že by to bylo na první pohled patrné.
Scénář Ondřeje Štindla je ovšem podle Míškové plytký. Špaček podle ní vyrostl ve zdatného režiséra, ale když točí slabý scénář, dobrý film prý vzniknout nemůže. S Míškovou se shodne Jindřiška Bláhová v Hospodářských novinách. Prvky a situace, na nichž by bylo možné vystavět psychologický thriller, milostné drama či obojí, zůstanou ležet ladem. Snímek je dle Bláhové obtěžkaný náznaky, přísliby a potenciálem, jež ale tvůrci nikdy plně nevyužijí. Na straně druhé je prý ovšem možné vnímat Místa jako odvahu k pomalému, provokativně antidiváckému filmu experimentujícímu s formou. Výrazné atmosféričnosti přitom pomáhá plynoucí kamera Jaromíra Kačera, stejně jako Špačkova inscenační zručnost.
Podle Aleny Almy Prokopové v Lidových novinách scénárista a režisér pojali Místa jako psychologický thriller z divokého severu 90. let. Postsynchrony sice snižují výkony talentovaných hlavních představitelů Vladimíra Polívky, Jana Ciny a Johany Matouškové, existence trojice hrdinů ovšem filmově fantomatická není. Jde prý naopak o postavy výjimečně propracované. Špaček (stejně jako Štindl) se podle kritičky ve svém novém filmu profiluje jako výjimečný „myslící“ autor, který chce - a umí - oslovit diváky, a o kameře Jaromíra Kačera se nedá říct nic jiného, než že je báječná.
Kateřina Slámová-Bartošová píše v Lidových novinách o nové inscenaci mladého tvůrčího týmu v brněnském HaDivadle. Režisér Ivan Buraj a dramaturgyně Dagmar Radová jsou autory adaptace Kafkova románu Zámek (záře integrace). V Burajově inscenaci se daří rozkrýt jednodušší, někdy až příliš se nabízející aktuální motivy - například téma zaměstnance drceného pozitivně motivačním přístupem zaměstnavatele.
Na festivalu Dvořákova Praha zítra vystoupí dvojčata, která nejenže hrají bezchybně čtyřručně na klavír, ale ještě navíc mají stejné výrazy, dokonce i stejně dýchají. Píše Frank Kuznik v Hospodářských novinách. Sestry Christina a Michelle Naughtonovy se ke klavíru dostaly již ve čtyřech letech, kdy je začala učit matka. V Praze budou mimo jiné hrát výběr z Dvořákových slovanských tanců, které Dvořák původně zkomoponoval pro čtyřruční klavír. Důvod, proč je budou hrát, je ovšem podle Christiny Naughtonové jiný: „Měly jsme českou prababičku, která se jmenovala Georgia Peceny. Ještě si ji pamatujeme z dob, kdy nám bylo zhruba deset let. Vystoupení věnujeme naší prababičce i její rodné zemi, odkud vzešlo tolik úžasné hudby.“
A Klára Kubíčková v Mladé frontě Dnes píše o životopise Stephena Hawkinga. Jeden z největších vědců je už 46 let na vozíčku, přesto mu neschází smysl pro humor. Knihu s názvem Stručná historie mého života právě vydává v českém překladu Argo a Dokořán. „Narodil jsem se přesně třista let po smrti Galilea. Nicméně v týž den se narodilo odhadem dalších dvě stě tisíc dětí - jestli se některé z nich také později věnovalo astronomii, to nevím,“ začíná slavný teoretický fyzik své paměti.
Nejposlouchanější
-
Jean Paul: Doktor Škrtikočka jede do lázní. Rozmanité příběhy jednoho podivína a cynika
-
Džuniči Saga: Zpověď šéfa jakuzy. Syrový pohled do srdce japonského podsvětí a fungování tamní mafie
-
Umberto Eco: Foucaultovo kyvadlo. Napínavý příběh tajemných spiknutí, nebo úvaha o realitě a fikci?
-
Michel Houellebecq: Podvolení. Francie blízké budoucnosti a příběh o hledání víry, lásky a hranic
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor

Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.