Milena Štrafeldová: Osamělé večery Dory N.

Doru Němcovou ztvárnila Taťána Medvecká|foto: Tomáš Vodňanský

Dora Němcová se starala o nemocnou matku v posledních dnech jejího života spolu s jakousi Švajcerkou. Po letech přiznala, že sama by na všechno nestačila. Božena Němcová byla vážně nemocná, často krvácela. Bylo potřeba ji převlékat, umývat, prát špinavá prostěradla. Mrzlo přitom už kolik dní a prádlo venku špatně schlo. Kde se však dají v malém, špatně vytopeném bytě sušit takové plachty? V síňce. „Když naposledy přišel matku navštívit Erben, úplně se do nich zamotal,“ vzpomněla si Dora po padesáti letech.

A první výmluvný obraz toho, jak se skutečně žilo u Němců, je na světě. Odtud už není daleko k tomu, podívat se na ten tolikrát popsaný život slavné spisovatelky jinak. Očima člověka, který vedle ní prožil celé dětství a byl nejbližším svědkem jejích světlých chvilek i selhání, jejích bojů a trápení – tedy její dcery. Právě u ní (přežila své tři bratry a z nejbližší spisovatelčiny rodiny zůstala poslední) skončila korespondence Boženy Němcové, která čítá přes šest set listů. 

A jednoho dne večer, padesát let po matčině smrti, se slečna učitelka Theodora Wilhelma Rozálie Němcová těmito listy probírá. Není to veselé čtení. 

Jaká vlastně byla Božena Němcová?

V této perspektivě je Božena Němcová náhle trochu jiná než její zidealizovaný čítankový obraz. Odvážná? Upřímná? Vnitřně poctivá? Nepochybně! Nekonvenční? Ano. Sebestředná a manipulativní? Nejspíš ano.

Self image maker? Stačí si jen připomenout legendu, že to byla ona, kdo na rakev Karla Havlíčka odvážně položil mučednický „věnec vavřínový“. Božena Němcová ji o sobě vytvořila sama.

A vedle této krásné, okouzlující, obletované, talentované, ale i pomlouvané a zatracované osobnosti žije zakřiknuté děvče, o kterém vlastní matka řekne: „Ta moje Dora není velmi pěkná…“

Osamělá Dora ve vile s hejnem slepic

Jaké to doopravdy bylo pro dívku, nadosmrti zohyzděnou jizvami po hnisavých boulích, jež jí způsobila tuberkulóza mízních uzlin? Pro mladou ženu bez talentu, která před sebou vlastně neměla žádnou budoucnost? Byla odkázaná na pomoc vlastenců, kteří jí platili hodiny francouzštiny, aby jednou mohla alespoň učit.

Její matka o nich přitom mluvila jako o „chátře vlastenecké“. K Vánocům od nich Dora dostala ošlapané boty a odloženou sukni, aby vůbec mohla ven, na ulici. Lze se divit, že z ní vyrostla samotářská, uzavřená, uskřinutá bytost, která se lidem raději vyhýbala?

Z Dory se nakonec opravdu stala učitelka. V Jičíně. Její žačky na ni přitom nevzpomínaly rády. Utajeně přivedla na svět nemanželské dítě, které vzápětí odložila. Její jedinou radostí byla zahrada, ke které přišla bůhvíjak. Cena za mlčení? Později ji výhodně rozprodala a za stržené peníze pro ni architekt Dušan Jurkovič postavil vilu! Dožívala v ní ale sama, jen s neteří a hejnem slepic. Není to snad dost silný příběh pro drama?

Účinkuje: Taťjana Medvecká (za ztvárnění role Dory Němcové získala Cenu Thálie za rozhlasové herectví)

Dramaturg: Hynek Pekárek
Hudba: Richard Mlynář
Rozhlasová úprava a režie: Michal Bureš

Natočeno v Českém rozhlase Olomouc v roce 2013.