Milan Al-Ashhab: Kdybych nemusel, na soutěže bych vůbec nejezdil

17. prosinec 2018
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Milan Al-Ashhab

Říká (možná trochu paradoxně) vítěz dvou mimořádně prestižních soutěží roku 2018, 26letý houslista Milan Al-Ashhab. Jeho příjmení v arabštině znamená grošovaný kůň: narodil se palestinskému otci a české matce v Jeruzalémě, kde do 5 let žil. Po rozvodu rodičů přišel do České republiky, vystudoval Teplickou konzervatoř a HAMU v Praze.

Výjimečnost této Vizitky spočívá v tom, že zatímco běžně hovoříme s umělci o jejich bohatých zkušenostech a ohlížíme se za jejich kariérou, v tomto případě je hostem umělec, který ještě tolik zkušeností nemá a jeho kariéra teprve začíná. Ovšem velmi slibně a pravděpodobně bude zajímavá: na základě vítězství v soutěži New York Concert Artists and Associates odehraje 7. února recitál v komorním sále Berlínské filharmonie, v březnu recitál v Carnegie Hall v New Yorku. Po loňském zářijovém vítězství ve slavné v Kreislerově houslové soutěži ve Vídni se může těšit na koncert s Vídeňskými filharmoniky. A kdo by chtěl Milana Al-Ashhaba vidět a slyšet v Praze, nechť navštíví v květnu jeho recitál v rámci Pražského jara 2019.

Aktuálně pokračuje v postgraduálním studiu na vídeňské univerzitě Universität für Musik und darstellende Kunst Wien, kam ho přijali, aniž by musel vůbec vybalit housle z futrálu. Pendluje mezi Mostem, kde žije, a Vídní, cvičí zásadně v noci:

Zjistil jsem, že jakákoli moje práce je přes noc efektivnější.

Dosud o bylo o Milanu Al-Ashhabovi obtížné dohledat nějaké bližší informace, což se má brzy změnit, na základě četných doporučení konečně připravuje své webové stránky, i když „nějaká větší aktivita na sociálních sítích mi moc příjemná není, takže na Facebooku, Twitteru a Instagramu o sobě asi nikdy nebudu uvádět víc informací než doteď“.

Nechce hrát jen technicky dokonale, po poslechu živé hry houslisty Ivryho Gitlise dospěl k tomu, že expresivní podání, emocionalita, spontaneita jdou ještě nad techniku, byť ne na její úkor. „Nejnáročnější je vyjádřit dostatečně kvalitně hudební obsah skladby tak, aby to posluchače zaujalo a přesvědčilo“, říká a v souladu s tím když hraje, nechává své přirozené muzikalitě stále významnější prostor. Miluje Ravela a kdykoli může, zařazuje do programu jeho díla.

Marko Ivanovič: Posluchači nevadí, že je soudobá hudba disonantní. Ale že se v ní nevyzná

Marko Ivanovič

„Musí se hodně učit. On prostě není hulvát“, řekl o Marko Ivanovičovi už na Pražské konzervatoři profesor Miroslav Košler. A on se skutečně učil - vyrostl v jednoho z nejúspěšnějších skladatelů a dirigentů své generace. Jen tím hulvátem se nenaučil být.

Sólová dráha ho pochopitelně přitahuje nejvíc ze všech možností uplatnění houslisty a sám je zvědavý, co mu příští měsíce a leta přinesou. Dosud byl totálně ponořen v houslích a praktickou nebo manažerskou stránku své kariéry nechával stranou. Po vítězství ve zmíněných soutěžích a v recitálech a koncertech s nimi spojenými to bude nezbytnost.

A kdyby z nějakého důvodu nemohl hrát na housle? „Lákal by mě box. Mými vzory jsou Muhammad Ali a Mike Tyson.“ Bez legrace. I takový může být sen jednoho z našich nejlepších mladých houslistů.

Spustit audio