Miguel de Cervantes y Saavedra: Hlas krve

Nesmrtelný román Don Quijote někdy až příliš zastiňuje ostatní tvorbu Cervantesovu, třebaže i v ní zanechal tento velký autor díla opravdu vynikající. Platí to zejména o jeho novelách, které souborně vydal r. 1613, tedy mezi prvním a druhým dílem Dona Quijota. Základní polohu tohoto literárního druhu převzal sice Miguel de Cervantes y Saavedra (1547–1616) ze soudobého, renesančního písemnictví italského, ale dokázal ji naplnit svébytným obsahem i duchem, a vytvořil dílo, které přetrvalo věky.

Výrazná kresba životných postav, poutavý děj, svěží jazyk, zachycení postav a příběhů tehdejšího Španělska, to jsou základní vlastnosti Cervantesových novel.

Soubor Příkladné novely obsahuje dvanáct próz. Jejich nejčastějším námětem jsou strasti lásky se šťastným koncem.

Hlas krve je novela rázu milostného a dobrodružného: mladý a rozmařilý toledský šlechtic unese a zneuctí dívku, která se mu zalíbila. Pak odjede do Itálie, aniž se stará o výsledky svého činu. Nakonec se však vše šťastně vyřeší a napraví sňatkem. Hlas krve, tj. dítě, které pojí svůdce i svedenou, i krása dívčina obměkčí srdce rozmařilcovo...