Michel de Ghelderode: Škola šašků

Školou šašků se rozloučil s divadlem Peter Scherhaufer, jeden z našich – totiž československých – nejvýznamnějších režisérů posledních desetiletí. Následoval příkladu autora. Byl však důslednější než Michel de Ghelderode, který tím kusem jen vědomě skončil se psaním pro divadlo. Peter Scherhaufer, několik let těžce nemocný, zemřel měsíc po květnové premiéře. Rozloučil se tak hrou o králi všech bláznů Folialovi, který děti, jež mají být jako lidské zmetky zahubeny, bere za své a učí je šaškovskému řemeslu. Rozuměj: učí je jak přežít, jak vzdorovat krutosti… jak i v situaci, která se zdá být beznadějná, získat sílu.
Karel Král (k uvedení na Mezinárodním festivalu Divadlo v Plzni 1999)

Michel de Ghelderode (1898–1962) – vlastním jménem Adhémar-Adolphe Louis Martens, belgický vlámský spisovatel a dramatik píšící francouzsky. K jeho nejznámějším hrám patří Escorial, Smrt doktora Fausta, Barabáš, Pantagleize, Balada o velkém kostlivci, Sir Halewyn, O ďáblovi, který sliboval hory doly, Maškary z Ostende aj.

Milovník veselic, šerosvitu, temných opuštěných zákoutí ve starých vlámských městech, zchátralých paláců a bývalé nádhery, poutí a masopustů, masek a karnevalů; autor s mimořádně vyvinutým smyslem pro mystiku, tajemno a čáry, avšak zároveň bytostný katolík.

Ghelderode, to je diamant, uzavírající náhrdelník básníků, který má Belgie kolem krku. Tento černý diamant vrhá kruté i vznešené záblesky. Zraňují jen malé duše. Ostatní oslňují.
Jean Cocteau

Za svou celoživotní práci byl v roce 1962 navržen na Nobelovu cenu.