K maďarštině mě přivedlo cosi mezi nebem a zemí, říká hungaristka Simona Kolmanová. Začíná Měsíc autorského čtení

Gábor Németh, Pál Závada nebo Viktor Horváth – to jsou výrazné osobnosti současné maďarské literární scény, se kterými se v červenci během Měsíce autorského čtení setkají fanoušci v Brně a Ostravě.

Stejně důležitou postavou je ale i Češka Simona Kolmanová, hungaristka a docentka Katedry středoevropských studií Filozofické fakulty v Praze a také spoluautorka maďarské linie literárního festivalu. Spisovatele a spisovatelky, mezi kterými samozřejmě nechybí ani básníci a básnířky, vybírala tak, aby české publikum získalo povědomí o pestrosti aktuálních témat maďarských autorů. Patří mezi ně reflexe sociálních problémů, komunistické minulosti anebo otázka menšin. „Kromě toho se v jejich textech často setkáváme s ironickým a sarkastickým přístupem, což je české literatuře historicky velmi blízké,” poznamenává Kolmanová. Dobrý přehled o směru současné maďarské literatury pak nabídne po skončení MAČe sborník Atlas myšlení s esejemi jednotlivých autorů.  

Měsíc autorského čtení, J. H. Krchovský|foto:David Konečný

Hungaristka Kolmanová se badatelsky specializuje na maďarskou literaturu 19. století, což byla klíčová doba pro tamní společenský vývoj. Během studií ji zaujaly knihy u nás dodnes pravděpodobně nejpřekládanějšího maďarského prozaika Móra Jókaiho (1825 - 1904) – autora více než padesáti románů, často psaných humorným tónem. Některé autorovy knihy u nás byly tak oblíbené, že vyšly ve třech až čtyřech vydáních. Hungaristka Kolmanová pak v roce 2009 přidala Jókaiovu monografii s názvem Mladý Čech. S geografickou příslušností ovšem jméno nemá nic společného, jde o parafrázi přepracovaného vydání románu s původním názvem Uherský nabob.

Živá a akční maďarská literatura

Maďarštinu spolu s finštinou vystudovala Simona Kolmanová v druhé polovině 80. let přímo v Budapešti. Jak ve Vizitce řekla, k oboru ji už jako malou holku přivedlo „cosi mezi nebem a zemí“. Do Maďarska jezdila s rodiči a už tehdy ji učarovalo nejen prostředí, ale i jazyk. Bedlivě naslouchala Maďarům, aby věděla, jak si u řidiče autobusu objednat dvě jízdenky, a do paměti si vrývala názvy zastávek, které slýchala v metru. Na gymnáziu se maďarsky učila nejprve sama, pak pokračovala v Maďarském kulturním středisku v Praze.

„Měla jsem vizi, že se budu věnovat maďarské literatuře, která mi už od začátku sedla a dodnes jsem nezměnila názor,” konstatuje. Oproti finské literatuře je podle Simony Kolmanové živější, akčnější a logicky nabízí daleko více styčných témat s českou kulturou a společností. Dnes už Simona Kolmanová finštinu v podstatě nevyužívá. Aktuálně ji zaměstnává zejména příprava dějin maďarské literatury 19. století a se současnou prózou je v kontaktu zejména skrz překlad. V nakladatelství Větrné mlýny jí vyjde převod románu Magnetická hora.