Memento

Související odkazy

oficiální stránka

IMDb.com

Memento (Memento, USA 2000)

Hrají: Guy Pearce (Leonard Shelby), Carrie-Anne Mossová (Natalie), Joe Pantoliano (Teddy), Mark Boone, jr. (Burt), Stephen Tobolowsky (Sammy Jankis)

Scénář: Jonathan Nolan

Hudba: David Julyan

Kamera: Wally Pfister

Režie: Christopher Nolan

113 minut, titulky V kinech od 30. srpna 2001

PS: V okamžiku, kdy máte ve všem jasno, najednou zjistíte, že nevíte nic. Viděl jsem Memento třikrát a stále mi v něm několik věcí nesedne.

Memento je rozhodně doporučeno každému přemýšlivému divákovi. Povýšení intelektuálové, neschopní detektivních závěrů, najdou ve filmu existencionální problém hlavního hrdiny nebo tlak anonymní společnosti na jednotlivce, ale ve skutečnosti se nejedná o nic jiného, než o originálně vystavěný kriminální příběh s unikátním přístupem k vyprávěcímu schématu. Filmy představují současné umění - a umění musí vždy postupovat směrem vpřed. Memento se vytrhává ze stagnačního období hollywoodských blábolů a ukazuje, že existují světlé zítřky. Možná vzdálené, možná jen v kinematografii, ale existují.

Guy Pearce jako Lenny je tak brilantní, že mu matrixoví super-hrdinové zdaleka nestačí. Postižené osoby už hrála spousta herců, ale pokaždé se na ně dalo dívat z odstupu (Rainman s Dustinem Hoffmanem) a nevnucovali divákům pocit, že jsou s nimi jedno tělo a duše, jako v případě Lennyho. Neméně zdařilé je podání Stephena Tobolowskeho v roli Sammyho Jankinse. Mossové se podařilo vyvléknout ze škatulky "ta kočka z Matrixu" a dokázat herecké schopnosti i ve vážném filmu. Nolah každopádně musel zvolit známější herce, aby si Mementa všimli běžní diváci. Memento je teprve režisérovým druhým filmem, zatímco prvním byla hitchcockovská detektivka Following (1999), vzbuzující vlny nadšení na všech festivalech za neotřelá, a přitom smysluplná vyprávěcí schémata. S trochou štěstí nebude devětatřicetiletý Nolan rozdrcen Hollywoodem a dočkáme se od něj dalších zajímavých věcí. Jen ne Memento 2!

Nolan nám dává několik vodítek - předně je to barva filmu. Minulost je popsána černobíle a ubírá se předpisově od bodu A do bodu Z, zatímco přítomnost je natočena barevně a postupuje přesně opačně. V jednom bodě se obě roviny setkají a film nabírá klasické narativní tempo. V podtextu běží ještě jeden příběh - Lennyho vzpomínky na období před vraždou manželky, kdy jako zaměstnanec pojišťovny prověřoval onemocnění Sammyho Jankinse se ztrátou krátkodobé paměti. Díky vzpomínkám na Sammyho se Lenny udržuje při smyslech, ale konec tohoto třetího příběhu je velmi, velmi diskutabilní. Nebudu nic prozrazovat, dávejte si pozor kolem devadesáté minuty na scénu, kdy Sammy sedí v ústavu na židli. Projde kolem něj sestra, zacloní kameru a na zlomek sekundy se objeví... dávejte pozor! Z celkového dojmu vyplývá, že všichni Lennymu lžou a zneužívají ho ve svůj prospěch. Pravda je někde jinde: nemůže si Lenny všechno, včetně vlastní nemoci, nalhávat? Uzavřel se dobrovolně do nekončícího cyklu vražd a zapomínání? Nolan si může po právu gratulovat k tak živé divácké odezvě. Jelikož je tato recenze na internetu, máte to privilegium okamžitě vstoupit do diskuse na Pruvodce.cz, kde se spřádají opravdu divoké teorie.

Jako poslední vzpomínku v životě si Lenny pamatuje smrt své manželky, při které mu vrah způsobil trvalé poškození mozku. Lenny si předsevzal, že se nezastaví, dokud vraha nenajde - jedinými indiciemi je jméno John G. a nekompletní policejní spisek. K zapamatování jednotlivých faktů používá Lenny nonkonformní metody tetování, které pokaždé znovu a znovu objevuje, když se ráno podívá do zrcadla. Nezapomínejte, že on zapomíná. Nic v mozku neudrží déle než několik minut, což je tak lákavá příležitost pro zneužití, až jí neodolají krásná Natalie a Teddy (matrixoví Carrie-Ann Mossová a Joe Pantoliano), drogový dealer Jimmy a jeho parťák Dodd, dokonce i recepční v motelu si přihřeje polívčičku kasírováním za dva pokoje namísto jednoho. S Lennym to ale není tak jednoduché. Důležité věci a lidi si fotí, aby na ně nezapomněl a pomalu s pomocí "fotostory" odkrývá Johna G. První umírá relativně neškodný Jimmy. Lenny si bere jehoauto, ve kterém je shodou okolností několik set tisíc dolarů, na vraždu zapomíná a pátrá dál.

U filmu, jakým je Memento, nikdo nikdy neví, jestli má rychle zapomenout, nebo se zbláznit a do úmoru kombinovat události, motivy a logiku neuchopitelného příběhu ve snaze o pochopení. Přitom se technicky nejedná o nic složitého - film byl natočen v klasickém časově postupném sledu, takže byl pro každého pochopitelný. Ve střižně pak filmový pás nasekali na menší scény a ty pospojovali od konce do začátku, takže v prvních minutách filmu je předveden konec filmu a od něj se postupuje směrem dozadu, k předcházejícím událostem. Ani to by nebylo tak nepochopitelné nebýt několika příběhů, mezi kterými režisér Nolan zdánlivě chaoticky přeskakuje. Dokonce i taková motanice by se dala rozkódovat, kdyby hlavní hrdina Lenny (Guy Pearce) netrpěl ztrátou krátkodobé paměti. Díky reverznímu vyprávění se cítíte úplně stejně jako Lenny, protože nikdy nevíte, co aktuální situaci na plátně předcházelo. Například akční intermezzo na parkovišti, kde Lennyho pronásleduje chlapík s pistolí, začíná slovy: "Kde to jsem? Aha, honím nějakého chlápka. Ne! On honí mě!"