Mediální hvězda profesora Halíka

29. březen 2005

Mediální hvězda Tomáše Halíka má, na rozdíl od těch politických či uměleckých, dostatek předpokladů být stálicí. Na sklonku loňského roku vydal tento profesor Filozofické fakulty UK, studentský farář a nositel mezinárodních ocenění za zásluhy o šíření tolerance a duchovní svobody v pořadí třetí knihu v Nakladatelství Lidové noviny. Po reflexivním cestopise, zaměřeném převážně k vlastnímu nitru (Co je bez chvění, není pevné, 2002) a po kněžských kázáních, určených hlavně obci věřících či hledajících (Oslovit Zachea, 2003), nyní dostává čtenář do ruky dílo teoretické, ukázku vědecké práce.

Přednášky ve vydaném souboru (pronesené v letech 1997-2003) byly primárně určené akademickým univerzitním obcím či výběrovým společenstvím kulturního života. Speciálně jsou zde soustředěny projevy přednesené v různých městech evropského kontinentu (přednáška Cambridgeská, Cášská, Lublinská, Vídeňská a další). Důsledně byly zachovány preambule jednotlivých proslovů, ostatní text byl přehlédnut, upraven a přepracován speciálně pro toto knižní vydání. Vzhledem k určení a charakteru jde též o ukázku řečnického umění. Společným tónem čtyř oddílů, do nichž je kniha rozdělena, je Evropa, její duchovní základy, tradice, současnost s naznačením budoucích šancí i očekávání. Tradičně chápanou podobu evropské duše, speciálně její křesťanské kořeny, se prof. Halík snaží vyhledat a vkreslit do obrazu "nové Evropy", jejíž tvář je v 21. století globalizovaná, ale především multikulturní. Dialog mezi kulturami, jejich prolínání a definice společných momentů je jeho stěžejním vědeckým i osobním tématem.

Lehkým perem a poutavým stylem jsou uváděny příklady z dějin, doloženy filosofickými, psychologickými i politologickými fakty. Atraktivitu zvyšují citace kontroverzních osobností, jež se paradoxně staly "proroky" Evropy (Spinoza, Nietzsche). Prof. Halík "cítí" a zná jazyk současného světa. Snad proto má řečené šanci dostat se do povědomí čtenáře odchovaného současnou, jak Halík říká, obrazovou, mediální a postsekulární kulturou.

Tomáš Halík: Vzýván i nevzýván

Je pravda, že pan profesor neobjevuje "nové světy". Nemluví za žádnou konkrétní skupinu, nebrání, neobhajuje, neútočí, neodsuzuje. Nedekonstruuje, neopravuje, jen konstatuje, že na skutečnost světa, na jeho stránku levou i pravou, světlou i temnou, studenou i horkou, je nutné nahlížet jako na celek o dvou (třech, čtyřech i více) částech. Ne jako na osamocené, oddělené, nezávislé a nekompatibilní jednotlivosti.

Nutno uznat, že Tomáš Halík pojmenovává tak, jak není v českém teologickém a křesťanském prostoru obvyklé. Vyslovuje se k současným příznakům krize. Nechybí mu nápady ohledně možného soužití ve znamení tolerance, minimalizace třecích ploch, možnosti diskuse. Navrhuje řešení s nesmrtelnou důvěrou v humanismus, racio a možnost vzájemného pochopení a tolerance. Odhaluje svého bytostného ducha filozofa, a to včetně stránek intelektuálního idealismu a sklonu k teoretizování. Hrozí zde pak otázka, zda některé možnosti řešení nejsou uzavřeny ve virtuální vitríně, jíž se netýká dennodenní "masáž" médií, skandální informace, konzumentství, nenávist, agrese. Věřme, že Halíkovo hledání je pokusem o definici ideálního stavu, který může být následně korigován. Jde jistě o hlas potřebný pro nalezení cesty mezi ideálním, možným a jsoucím.

Knihou "evropských" přednášek ohlásil a otevřel profesor Halík budoucí triptych publikací (dále chystá "americké" a "pražské" přednášky), na něž se může čtenář jistě začít těšit ve formálně stejně perfektním a obsahově podobně inspirativním provedení.

Tomáš Halík: Vzýván i nevzýván. Evropské přednášky k filozofii a sociologii dějin křesťanství. Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2004, 373 s.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Děsivá freska válečné krajiny, u které se nepřestávám smát.

Petr Gojda, slovesný dramaturg, Centrum výroby Českého rozhlasu

Osudy dobrého vojáka Švejka

Osudy dobrého vojáka Švejka KOMPLET

Koupit

Pro jedny šťastný blb a ignorant, pro druhé vychytralý šašek. Pro nadporučíka Lukáše boží dobytek. Pro jedny ikona totálního odcizení a nihilismu, pro jiné bojovník proti válce, pro další anti světec a antihrdina. Čte Oldřich Kaiser