Mediální hvězda profesora Halíka

Přednášky ve vydaném souboru (pronesené v letech 1997-2003) byly primárně určené akademickým univerzitním obcím či výběrovým společenstvím kulturního života. Speciálně jsou zde soustředěny projevy přednesené v různých městech evropského kontinentu (přednáška Cambridgeská, Cášská, Lublinská, Vídeňská a další). Důsledně byly zachovány preambule jednotlivých proslovů, ostatní text byl přehlédnut, upraven a přepracován speciálně pro toto knižní vydání. Vzhledem k určení a charakteru jde též o ukázku řečnického umění. Společným tónem čtyř oddílů, do nichž je kniha rozdělena, je Evropa, její duchovní základy, tradice, současnost s naznačením budoucích šancí i očekávání. Tradičně chápanou podobu evropské duše, speciálně její křesťanské kořeny, se prof. Halík snaží vyhledat a vkreslit do obrazu "nové Evropy", jejíž tvář je v 21. století globalizovaná, ale především multikulturní. Dialog mezi kulturami, jejich prolínání a definice společných momentů je jeho stěžejním vědeckým i osobním tématem.

Lehkým perem a poutavým stylem jsou uváděny příklady z dějin, doloženy filosofickými, psychologickými i politologickými fakty. Atraktivitu zvyšují citace kontroverzních osobností, jež se paradoxně staly "proroky" Evropy (Spinoza, Nietzsche). Prof. Halík "cítí" a zná jazyk současného světa. Snad proto má řečené šanci dostat se do povědomí čtenáře odchovaného současnou, jak Halík říká, obrazovou, mediální a postsekulární kulturou.

Tomáš Halík: Vzýván i nevzýván|foto: halik.cz

Je pravda, že pan profesor neobjevuje "nové světy". Nemluví za žádnou konkrétní skupinu, nebrání, neobhajuje, neútočí, neodsuzuje. Nedekonstruuje, neopravuje, jen konstatuje, že na skutečnost světa, na jeho stránku levou i pravou, světlou i temnou, studenou i horkou, je nutné nahlížet jako na celek o dvou (třech, čtyřech i více) částech. Ne jako na osamocené, oddělené, nezávislé a nekompatibilní jednotlivosti.

Nutno uznat, že Tomáš Halík pojmenovává tak, jak není v českém teologickém a křesťanském prostoru obvyklé. Vyslovuje se k současným příznakům krize. Nechybí mu nápady ohledně možného soužití ve znamení tolerance, minimalizace třecích ploch, možnosti diskuse. Navrhuje řešení s nesmrtelnou důvěrou v humanismus, racio a možnost vzájemného pochopení a tolerance. Odhaluje svého bytostného ducha filozofa, a to včetně stránek intelektuálního idealismu a sklonu k teoretizování. Hrozí zde pak otázka, zda některé možnosti řešení nejsou uzavřeny ve virtuální vitríně, jíž se netýká dennodenní "masáž" médií, skandální informace, konzumentství, nenávist, agrese. Věřme, že Halíkovo hledání je pokusem o definici ideálního stavu, který může být následně korigován. Jde jistě o hlas potřebný pro nalezení cesty mezi ideálním, možným a jsoucím.

Knihou "evropských" přednášek ohlásil a otevřel profesor Halík budoucí triptych publikací (dále chystá "americké" a "pražské" přednášky), na něž se může čtenář jistě začít těšit ve formálně stejně perfektním a obsahově podobně inspirativním provedení.

Tomáš Halík: Vzýván i nevzýván. Evropské přednášky k filozofii a sociologii dějin křesťanství. Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2004, 373 s.