Martin Štolba, barytonista

Moravské divadlo Olomouc

Smetanovský baryton, to je meta, na kterou bych chtěl dosáhnout, říká Martin Štolba.

Hosté Telefonotéky, na které se můžete těšit.

Barytonista Martin Štolba je rodák z Dobrušky, absolvent Ostravské univerzity. Do svého současného angažmá v Moravském divadle Olomouc, kde debutoval jako Ford ve Verdiho Falstaffovi v roce 2012, doputoval přes operní sbor v brněnském Národním divadle a především přes operetní soubor Národního divadla moravskoslezského v Ostravě. Cenné zkušenosti tam nasbíral v Mamzelle Nitouche, ve Zvoníku u Matky Boží, v Hello, Dolly či v Netopýrovi.

Dnes ho můžete mimo jeho domovskou scénu potkat i v řadě dalších divadel jako hosta. V našem vysílání jsme se mimo jiné soustředili na Martinovo vystoupení v Jihočeském divadle, kde se v lednu 2016 představil v opeře Vojtěcha Hřímalého Zakletý princ.

Árie prince Miroslava představuje v této opeře výjimečný moment. Je to chvíle reflexní lyriky, kde všechno kolem utichne, zurčí pouze kašna coby zázrak jevištní techniky a Miroslav uvažuje o konečnosti života, o krátkém mládí a dospívá k názoru, že je třeba si ´utrhnout vonné kvítí, neb krátký je ten lásky čas´. Árie obsahuje náročnou kadenci o velké tesituře. Vždy, když jí zpívám, představuji si pučící přírodu. Hřímalý jí zkomponoval pro někdejší pěveckou legendu Josefa Lva, stejně jako pro něj své barytonové role psal i Bedřich Smetana.

A Smetanovi jsme také věnovali podstatnou část rozhovoru. Hovořili jsme o barytonových áriích, které v rámci děje té které opery fungují zcela jinak než jako efektní koncertní čísla. Jmenovitě o Tausendmarkovi či o Petru Vokovi v opeře Čertova stěna, Martinově vysněné roli, v níž jsme slyšeli Ivana Kusnjera, u něhož se Martin Štolba čtyři roky školil.

„Zcela drze jsem za ním jednoho dne přišel do divadelní šatny a poprosil ho, aby si mne poslechl. Nesmírně si vážím toho, že se mi věnoval a že mi dokázal několika větami říct to, na co jiní potřebují půl roku: ´Čím jdete hlouběji, tím světlejší pocit musíte mít, a naopak, čím víc stoupáte, tím ponořenější záběr musíte uplatnit, jedině tak dosáhnete vyrovnaného hlasu ve všech polohách´. Ivan Kusnjer je pro mne vzor tzv. smetanovského barytonisty. V čem to spočívá? Snad i ve schopnosti obsáhnout na malé ploše dramatický výraz i lyriku. Tedy v oné vyrovnanosti dvou zdánlivě protichůdných poloh. Rád bych se mezi takové pěvce jednou počítal.“

Martin si do svého arsenálu připisuje jednu roli za druhou. Jen za poslední dobu to jsou Papageno v Kouzelné flétně, Toníček v Perlách panny Serafínky, Technik v Pádu Antikrista, Hodiny a Kocour v Ravelově opeře Dítě a kouzla, Tomeš v Hubičce. Svěřil se nám ovšem i se svým vztahem k rockové a metalové hudbě: „Té jsem se svého času oddával nejen jako posluchač, ale i jako aktivní muzikant – hráč na baskytaru. Objevil jsem, že operní árie a metalové skladby často fungují na velmi podobných principech. Střídají se tytéž harmonické funkce a tytéž modely. Tím jsem se vlastně k opernímu repertoáru dostal.“

„Já nemám hudební nadání.“ zpívá se v písni Letadlo z repertoáru punkrockové skupiny Vypsaná fixa. Barytonista Martin Štolba, gentleman každým coulem, si jí prý dříve často ordinoval jako lék na trému. A ačkoli ji k tomuto účelu už dávno nepotřebuje, přinesl ji sebou i do vltavské Telefonotéky.

Čtěte také: Archiv odvysílaných dílů Telefonotéky.