Marta Kloučková: Stopa snu

(…) Stopa snu není jednoduchá nahrávka. Zkouším si představit, jak by některé písně zněly, kdyby se jim odlehčilo od rafinovaných textových a hudebních struktur. Náznaky k takové přímočarosti na albu už nacházíme v písních Dívat se na svět, Myšlenky či Ztrácíš... Třeba je větší nápřah k písňové poetice už někde za horizontem našeho vědění a Kloučková je mu ve svých snech podvědomě v patách. Každopádně je jisté, že Stopa snu je vynikající album, kterým se Kloučková důrazně přihlásila o slovo. A bez snahy, zalíbit se všem, ukázala, že zpěv je záležitost srdce a každé srdce má blízko k smíchu i k slzám. (…)