Marc Niubò: Tomu, že se podaří u nás připravit letní školu staré hudby, nevěřil zpočátku vůbec nikdo

18. říjen 2017

Způsob interpretace tzv. staré hudby označované jako „autentická“, dnes říkáme „historicky poučená“, urazil za poslední dekády cestu od vysmívané Popelky k akceptovanému uměleckému názoru, který zásadně ovlivnil svět klasické hudby.

I naše „starohudební“ scéna má už dnes skvělé mezinárodní renomé a takto zaměřené soubory a jejich umělci jsou cenným a žádaným zbožím na mezinárodním hudebním trhu. Jsme dokonce považováni za velmoc v tomto oboru. Názvy našich specializovaných ansámblů a jména interpretů čteme v programech nejlepších světových festivalů vedle největších „starohudebních“ legend.

Jaké ale byly průkopnické začátky tohoto směru v českých zemích? Letos na podzim je tomu 35 let, kdy byla jako složka České hudební společnosti založena Společnost pro starou hudbu.

S těmi, kteří iniciovali vznik společnosti a stáli u jejího zrodu, už mluvit nemůžeme, nicméně host vltavské Vizitky, muzikolog, hudební publicista, vedoucí katedry hudební vědy na FF UK Marc Niubò, je navzdory relativně nízkému věku poměrně velkým pamětníkem. Členem společnosti se stal v roce 1986, kdy mu bylo pouhých 16 let. Dnes je jejím předsedou.

„Musela se za mě ale přihlásit moje maminka, protože já jsem nebyl plnoletý, a mně tak splnila moji touhu stát se členem Společnosti, kterou jsem objevil v jednom televizním pořadu, kde vystoupili Zuzana Růžičková, Jaroslav Přikryl a tuším Jiří Stivín, mě to tak oslovilo, že jsem si řekl, že se musím členem Společnosti stát“.

Společnost pro starou hudbu byla založena v roce 1982, iniciátorem byl hudebník, hudební pedagog, organizátor, zakladatel souboru Noví pěvci madrigalů (pozdější Pražští madrigalisté) Miroslav Venhoda.

„Byla to jeho idea, ale navazoval na starší podněty, už za 1. republiky existovala Společnost pro českou starou hudbu, Společnost pro duchovní hudbu, Venhoda navazoval na své dlouholeté zkušenosti a aktivity interpreta. Společně s takto zaměřenými lidmi založil společnost, která měla obrovskou dynamiku.“

Jedněmi ze zásadních členů Společnosti byli manželé Michaela a David Freemanovi, Michaela patřila k jejím zakladatelům.

„Michaela byla člověkem, který svým entuziasmem a ochotou pomáhat na všech frontách přivedla ke staré hudbě a pomohla na této dráze minimálně dvěma generacím hudebníků.“ Michaela Feemanová zemřela nečekaně 15. června letošního roku a i vzpomínkou na ni byla Vizitka k 35 letům společnosti pro starou hudbu.

„Jedním z nejdůležitějších počinů Společnosti byla iniciativa v 90. letech, kdy Michaela Freemanová se svým manželem Davidem pomohli projektu anglických kolegů, kteří se rozhodli, že poskytnou českým hudebníkům kopie dobových nástrojů a not, kterých byl u nás zoufalý nedostatek. Z Velké Británie vypravili dodávku naplněnou nástroji a notovým materiálem, což se stalo základem výpůjčního fondu, který Michaela s Davidem obhospodařovali a který dodnes koluje mezi lidmi.“

Hlavní náplní Společnosti pro starou hudbu v současnosti je pořádání dnes už legendární Mezinárodní letní školy staré hudby ve Valticích. Ta je nejstarším a nejrozsáhlejším kurzem tohoto typu u nás. Každoročně sem zavítá na 300 profesionálů i amatérů, kteří mají možnost školit se u specialistů světového renomé. Čím jsou valtické kurzy tak výjimečné, zdali je trend historicky poučené interpretce staré hudby plně akceptován a proč u nás navzdory řečenému stále vyvolávají vzrušené debaty a pohoršení počiny typu Dvořákova Novosvětská na dobové nástroje – o tom jsme také mluvili ve Vizitce se současným předsedou Společnosti pro starou hudbu muzikologem Marcem Niubò.

Spustit audio