Mánesové v paláci Kinských
Malířská tvorba rodiny Mánesů byla sice celými generacemi chápána jako poklad národního umění, případně jako jakási "povinná četba v obrazech", málokomu se však podařilo spatřit všechna v galeriích zastoupená díla, o těch v soukromém majetku ani nemluvě. Velkorysá instalace v prostorách pláce Kinských, jež vůbec poprvé zmapovala tvorbu všech pěti členů rodiny, je proto výstavní událostí prvého řádu, zdůrazněnou i nezvyklou délkou trvání (až do 2. listopadu). Připomeňme, že jde o umělce dvou generací: kromě nejznámějšího Josefa Mánesa a jeho sourozenců Amálie a Quida je na výstavě svými díly zastoupen rovněž otec Antonín a strýc Václav.
Zatímco Antonín Mánes je znám jako zakladatel české krajinářské školy 19. století, vývojově putující od ideálních krajin klasicistní skladby přes "máchovsky" rozervané, romantické scenérie se zříceninami hradů a dramatickými atmosférami až k realisticky věcným záznamům krajinné morfologie, jeho méně talentovaný bratr Václav proslul jako portrétista a tvůrce klasicistních náboženských kompozic. Objevem pro mnohé z nás mohou být práce nejstarší z Antonínových dětí, Amálie, která zdědila po otci nadání krajinářské. Výtečnou úroveň mají zejména její akvarely. Pro známějšího Quida jsou zase typické biedermaierovské žánrové výjevy z venkovského i městského prostředí, stejně jako malba koní a národopisné studie, na nichž spolupracoval s bratrem Josefem.
Celé druhé patro paláce Kinských patří tvorbě nejznámějšího a umělecky nejpřesvědčivějšího ze sourozenců - Josefa, jenž získal bezpečné základy svého umění u svého otce. Jeho romantické změření jej přivedlo k národopisným studiím, v nichž poprvé kodifikoval "národní" figurální typ. Vynikl však především jako vnímavý - zároveň realistický i lyrický - portrétista i citově zaujatý krajinář. Uplatněnou romantiku dokázal dovést až k secesnímu tvarosloví, v některých motivech zase anticipoval zrod symbolismu.
Fakt, že Josefovy olejomalby jsou vystaveny v úplnosti, dává vyniknout fatální skrovnosti jeho díla, potažmo i "romantickému" osudu nepochopeného geniálního umělce, nyní již přirozeně bez předchozích "třídních" interpretací. Zůstává pravdou, že Josef Mánes spoléhal na osvícené publikum a jeho velkorysé zakázky zejména nástěnné malby, osudem mu však byly především páce příležitostné, které jej od malířské komplexnosti odváděly (příkladem budiž užitá grafika a ilustrace, návrhy výzdoby pražských kostelů, spolkové prapory či kalendářní deska Staroměstského orloje).
Díky Národní galerii, jmenovitě autorce výstavy Naděždě Blažíčkové-Horové a kurátorce Veronice Hulíkové, máme nyní možnost sledovat na pozadí proměn výrazu jednotlivých členů rodiny Mánesových i vývoj malířství 19. století. To nám však nebrání ani v přístupu ryze citovém - okouzlení můžeme nacházet v romantických krajinářských výjevech či melancholicky srovnávat - jakkoli ideálně či romanticky traktovanou - podobu historických staveb a krajinných kompozičních výseků s jejich podobou dnešní.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
