Mánesové v paláci Kinských

25. červenec 2003

Malířská tvorba rodiny Mánesů byla sice celými generacemi chápána jako poklad národního umění, případně jako jakási "povinná četba v obrazech", málokomu se však podařilo spatřit všechna v galeriích zastoupená díla, o těch v soukromém majetku ani nemluvě. Velkorysá instalace v prostorách pláce Kinských, jež vůbec poprvé zmapovala tvorbu všech pěti členů rodiny, je proto výstavní událostí prvého řádu, zdůrazněnou i nezvyklou délkou trvání (až do 2. listopadu). Připomeňme, že jde o umělce dvou generací: kromě nejznámějšího Josefa Mánesa a jeho sourozenců Amálie a Quida je na výstavě svými díly zastoupen rovněž otec Antonín a strýc Václav.

Zatímco Antonín Mánes je znám jako zakladatel české krajinářské školy 19. století, vývojově putující od ideálních krajin klasicistní skladby přes "máchovsky" rozervané, romantické scenérie se zříceninami hradů a dramatickými atmosférami až k realisticky věcným záznamům krajinné morfologie, jeho méně talentovaný bratr Václav proslul jako portrétista a tvůrce klasicistních náboženských kompozic. Objevem pro mnohé z nás mohou být práce nejstarší z Antonínových dětí, Amálie, která zdědila po otci nadání krajinářské. Výtečnou úroveň mají zejména její akvarely. Pro známějšího Quida jsou zase typické biedermaierovské žánrové výjevy z venkovského i městského prostředí, stejně jako malba koní a národopisné studie, na nichž spolupracoval s bratrem Josefem.

Antonín Mánes: Vrchlabí od východu

Celé druhé patro paláce Kinských patří tvorbě nejznámějšího a umělecky nejpřesvědčivějšího ze sourozenců - Josefa, jenž získal bezpečné základy svého umění u svého otce. Jeho romantické změření jej přivedlo k národopisným studiím, v nichž poprvé kodifikoval "národní" figurální typ. Vynikl však především jako vnímavý - zároveň realistický i lyrický - portrétista i citově zaujatý krajinář. Uplatněnou romantiku dokázal dovést až k secesnímu tvarosloví, v některých motivech zase anticipoval zrod symbolismu.

Fakt, že Josefovy olejomalby jsou vystaveny v úplnosti, dává vyniknout fatální skrovnosti jeho díla, potažmo i "romantickému" osudu nepochopeného geniálního umělce, nyní již přirozeně bez předchozích "třídních" interpretací. Zůstává pravdou, že Josef Mánes spoléhal na osvícené publikum a jeho velkorysé zakázky zejména nástěnné malby, osudem mu však byly především páce příležitostné, které jej od malířské komplexnosti odváděly (příkladem budiž užitá grafika a ilustrace, návrhy výzdoby pražských kostelů, spolkové prapory či kalendářní deska Staroměstského orloje).

Kalendářní deska Staroměstského orloje

Díky Národní galerii, jmenovitě autorce výstavy Naděždě Blažíčkové-Horové a kurátorce Veronice Hulíkové, máme nyní možnost sledovat na pozadí proměn výrazu jednotlivých členů rodiny Mánesových i vývoj malířství 19. století. To nám však nebrání ani v přístupu ryze citovém - okouzlení můžeme nacházet v romantických krajinářských výjevech či melancholicky srovnávat - jakkoli ideálně či romanticky traktovanou - podobu historických staveb a krajinných kompozičních výseků s jejich podobou dnešní.

autor: Jaroslav Vanča
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Děsivá freska válečné krajiny, u které se nepřestávám smát.

Petr Gojda, slovesný dramaturg, Centrum výroby Českého rozhlasu

Osudy dobrého vojáka Švejka

Osudy dobrého vojáka Švejka KOMPLET

Koupit

Pro jedny šťastný blb a ignorant, pro druhé vychytralý šašek. Pro nadporučíka Lukáše boží dobytek. Pro jedny ikona totálního odcizení a nihilismu, pro jiné bojovník proti válce, pro další anti světec a antihrdina. Čte Oldřich Kaiser