Mandela Day 2018
Audioturistická procházka po Jižní Africe a písně inspirované osudem Nelsona Mandely. National Arts Festivalem v Grahamstownu, pouličním muzicírováním se zvuky tržišť, továrnou na výrobu afrických hudebních nástrojů a dalšími nahrávkami provází Aleš Opekar. Písně Hugh Masekely, Salifa Keity, Youssou N'Dour a dalších, inspirované osudem Nelsona Mandely, vybírá a komentuje Eliška Svobodová.
ArtCafé připravené u příležitosti Dne Nelsona Mandely, 18. 7., tedy v den nedožitých stých narozenin jihoafrického bojovníka proti apartheidu a za lidská práva, má dvě části.
V první hodině pořadu nás audioturista Aleš Opekar provede po zvukomalebných zákoutích jihoafrické kultury od hlasů přírody přes zvuky pouličních akcí a tržišť až po studiové nahrávky s typickými mlaskavými hláskami jazyka národa Xhosa, k němuž náležel i Nelson Mandela.
O historii a významu National Arts Festivalu v Grahamstownu pohovoří jeho manažer Tony Lankester, továrnou na africké hudební nástroje násprovedou ředitel Chris Carver a jeho asistent Garret. Terénní snímky pocházejí z roku 2011. Dále uslyšíme nahrávky černých souborů, bílých písničkářů i výsledky zatím velmi nečetných smíšených spoluprací. V pořadu zazní úryvek z inauguračního proslovu Nelsona Mandely z roku 1994 a komorní etno úprava jihoafrické národní hymny.
Ve zbývající půlhodině bude Eliška Svobodová vybírat a komentovat skladby, které byly napsány na počest Nelsona Mandely: Eric Bibb, Hugh Masekela, Salif Keita, Youssou N'Dour, Goran Bregovič, Enruque Morente a Santana.
Nejposlouchanější
-
Alois Nebel a Konečná. Dvě prózy ze Sudet Jaroslava Rudiše
-
Ivana Gibová: Babička©. Rafinovaná cesta do hlubin dětství
-
Jack London: Bílý tesák. Nejstarší kompletně dochovaná rozhlasová hra z archivu Českého rozhlasu
-
Jane Austenová: Rozum a cit. Příběh o osudových láskách, nadějích i milostných zklamáních
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
