Malé taškařice Daniila Charmse, ruského mistra absurdity a černého humoru

Mystifikátor, provokatér, výstředník a skandalista – všechna tato označení jsou pro osobnost ruského básníka a spisovatele Daniila Charmse (1905–1942) velmi případná už od jeho mládí. Charms byl blízkým přítelem malíře Kazimíra Maleviče, souputníkem básníků Alexandra Vvěděnského, Nikolaje Olejnikova, filozofů Jakova Druskina a Leonida Lipavského a dalších umělců z meziválečné leningradské avantgardy. V roce 1925 patřil k zakládajícím členům uměleckého sdružení známého jako Činari a o dva roky později vzniklého Sdružení reálného umění OBERIU.

Charmsovy básnické i prozaické texty jsou mistrovské taškařice plné absurdity a černého humoru, jsou kruté, cynické, a přesto i dětsky křehké. K Charmsovým uctívaným autorům patřil Chlebnikov, Prutkov, ale také Gogol. Výstřední stylizace jeho textů se může zdát být pouhou hrou a umělou konstrukcí. Při pomyšlení na vykloubené poměry ve stalinském Rusku, ale není možné nevidět odraz až příliš konkrétní reality.

O tom, jak státní režim četl Charmse a „cenil“ si ho svědčí i četné zákazy a represe. Jako například poprask kolem jeho básničky Jednou z domu vyšel pán – o pánovi, který zčista jasna zmizel v černém lese a už ho nikdo nikdy neviděl. Tak jako ze dne na den zmizely beze stopy tisíce sovětských občanů a mezi nimi „jen v županu a trepkách“ i Daniil Charms sám…