SERIÁL

Luigi Pirandello: Nebožtík Mattia Pascal

03598172.jpeg

Je nám líto, ale k tomuto audiu již vypršela autorská práva.

Jan Vondráček jako Mattia Pascal, mladík dobrosrdečný, leč nerozvážný, který si dokáže ze života učinit peklo. Z boháče se stane takřka žebrákem, jeho manželství ztroskotá na konfliktech se zlou tchyní. Nejkrásnějším snem je mu uniknout z této ponižující situace. Lze však opustit to, čím jsme byli, a stát se někým úplně jiným? Zvolit si nový osud? Nejlepší z románů italského spisovatele poslouchejte on-line po dobu jednoho týdne po odvysílání.

Ten nový člověk, ten druhý, musí mít přece svou minulost, svůj příběh, musí odpovídat na otázky druhých: Odkud jste? Co jste dělal? Kde máte rodiče? Odpovědět na ně znamená lhát, neodpovědět znamená odsoudit se k dobrovolné samotě, stát mimo společnost. Člověk bez minulosti se nemůže usadit, je podezřelý.

S vervou vypravěče i zaujetím filozofa

Zápas Mattii Pascala o to být sám sebou a zároveň někým jiným vylíčil Luigi Pirandello s vervou vypravěče, jemuž je požitkem vymýšlet nepravděpodobné situace a dávat jim punc pravděpodobnosti, a se zaujetím filozofa, který se snaží otázky spíš klást než na ně odpovídat. Nebožtík Mattia Pascal je patrně nejlepší z Pirandellových románů, snad i proto, že obě tyto složky udržuje ve šťastné rovnováze humor, při vší své hořkosti mladistvě furiantský.

03215742.jpeg

Takřka současně s originálem vyšel roku 1904 i francouzský a německý překlad Nebožtíka Mattii Pascala. Byl to první mezinárodní úspěch sedmatřicetiletého autora, který měl do té doby na svém kontě jeden průměrný román (Zavržená) a řadu povídek, které se zdánlivě nevymykaly z veristického žánru, pro krajana Giovanniho Vergy tehdy takřka povinného.

Pod rukama se mu vše mění v příběh

Čím upoutal tento román, kterému kritika vytýkala plochost postav, nepravděpodobnost situací a zejména neúnosnou délku filozofujících pasáží? Především je to vypravěčský dar. Pirandello patřil k velkým vypravěčům, jako byli Balzac, Dickens nebo Dumas: pod rukama se mu vše mění v příběh, brilantně si vymýšlí zápletky, hravě vytváří postavy. Na druhé straně je však tento vypravěč neustále v zajetí vlastního dramatu. Zkušenosti vlastního života, bohatého na pohromy, dávají jeho úvahám o smyslu existence, o identitě člověka a o možnosti štěstí úzkostný tón osobního zaujetí.

Luigi Pirandello (1934)

Pirandellův humor spočívá v náhlém osvětlení nelogičnosti lidského počínání, absurdity života. V této knize je už obsažena celá podstata Pirandellova díla: motiv nesmyslnosti a chaotičnosti světa, nemožnosti změnit život, motiv vzpoury a nevyhnutelné porážky, úzkost z temnot vesmíru, marná touha po štěstí, motiv lži, vnucené masky i typicky pirandellovský paradox mezi výjimečnou situací a všedním prostředím.

Když roku 1936 Pirandello zemřel, zanechal po sobě dílo neobvykle rozsáhlé: básně, eseje, povídky, romány, divadelní hry... Věci, v nichž se počáteční popud stal rutinou, řemeslem, jsou dnes mrtvé. Přežila je ta díla, ve kterých jako v Nebožtíku Mattia Pascalovi cítíme autentičnost autorova neklidu a trýzně, kde marná vzpoura hrdinů proti nevyhnutelné pasti, do které je člověk chycen silou věcí, dává příběhu patos moderní lidské komedie.

Účinkuje: Jan Vondráček

Překlad: Alena Hartmanová
Připravil: Miroslav Stuchl
Režie: Aleš Vrzák

Natočeno v roce 2007.

Spustit audio
autoři: Miroslav Stuchl, Tvůrčí skupina Drama a literatura