Luigi Pirandello: Mezi dvěma stíny a Skutečnost snu

Italský básník, prozaik, dramatik a profesor Luigi Pirandello (1867–1936) byl podle literárního historika Benjamina Crémieux jediným, kdo „dovedl úplně rozluštit na vlastní účet, aniž by pokaždé jeho rozřešení mohlo být příkladem, problém, který je dán všem italským spisovatelům od roku 1870: na regionalistickém základě vybudovat univerzální dílo“. Kromě rozsáhlého a významného dramatického díla je tento nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1934 autorem i velkého množství povídek, jež tvoří jakýsi skicář, do něhož zachycoval své nálady a přízraky, zásobník, z něhož čerpal náměty většiny svých dramat.

Povídky měly podle autora být považovány za „malá zrcátka, odrážející svět v celé jeho rozmanitosti, s žalem i veselím“. Označení „povídka“ přitom u Pirandellových próz je nezřídka poněkud zavádějící: většinou bychom měli mluvit spíš o črtách – autor ostře „vyhmátne“ situaci, rozvede ji, ale mnohdy ji ani nedokončí... V Pirandellových povídkách už se ohlašuje rozklad uzavřeného tvaru výpravné prózy, jaký vytvořilo 19. století

Velký povídkář bývá často srovnáván s dalšími mistry krátké formy – Maupassantem, Čechovem a G. Vergou. Spisovatel Alberto Savinio napsal r. 1937 tato obdivná slova. Lze snad napsat výmluvnější slova uznání?

Svrchované umění je umění převážející k břehům vyššího světa. (...) Luigi Pirandello patří mezi tyto pyšné převozníky. Druží se k Picassovi, De Chiricovi, Stravinskému.
Alberto Savinio

Titulní povídka souboru Mezi dvěma stíny (SNKLHU, Praha 1959) přináší mistrný výsek z života ustrnulého v šedivé banalitě – stačí však drobný zásah zvenčí – v tomto případě letmo zahlédnutá dávná láska, a roztáčí se kolotoč dramatických úvah a vzpomínek.

V textu s názvem Skutečnost snu Pirandello podtrhává halucinační sílu snu a hypnotickou moc snění.

Účinkuje: Jiří Ornest

Překlad: Václav Čep
Připravil: Petr Turek
Režie: Ivan Chrz

Natočeno v roce 2006 (Mezi dvěma stíny) a 2007 (Skutečnost snu).