Loučení s Haškovským létem ve Víkendové příloze

Vysíláme 9. září v 8:00.

Tím prvním bude sám spisovatel Jaroslav Hašek, v půl deváté si můžete poslechnout premiéru posledního dílu četby na pokračování z Osudů dobrého vojáka Švejka v režii Markéty Jahodové a v podání Oldřicha Kaisera a portrét novináře Karla Pelanta, který Jaroslav Hašek napsal do svých Dějin strany mírného pokroku v mezích zákona. 

Oldřich Kaiser čte Švejka|foto: Tomáš Vodňanský

Druhým protagonistou bude teatrolog a literární a divadelní kritik Vladimír Just. V pořadu Válka z perspektivy vídeňské a pražské ulice bude srovnávat dvě stěžejní díla světové literatury 20. století: Haškova Švejka a dramatu Poslední dnové lidstva Karla Krause. Bude se také zamýšlet nad úlohou médií v tehdejší společnosti. V rozhovoru s Petrem Gojdou Just ještě pohovoří o Haškově Straně mírného pokroku v mezích zákona.

Výše jmenované muže doplní dáma. Annalisa Cosentino je italská bohemistka, překladatelka, editorka a vysokoškolská učitelka. Na římské univerzitě vyučuje českou literaturu a literární překlad. V Římě vydala například studie o moderní kritice, které o deset let později vyšly také česky pod názvem Vědecký realismus a literatura.

Jaroslav Hašek|foto: public domain

K vydání připravila texty Jana Amose Komenského, výběr z próz Bohumila Hrabala, ale především v edici I Meridiani Mondadori vyšly roku 2014 v její péči Opere Jaroslava Haška s novým překladem Osudů dobrého vojáka Švejka a dalších kratších próz s rozsáhlým komentářem.

Haškovské léto na Vltavě nabídne k poslechu kompletního Švejka s Oldřichem Kaiserem

• Upravit
• Smazat

Letošním červnem se završilo dlouholeté úsilí vltavských dramaturgů dát vzniknout nové nahrávce Osudů dobrého vojáka Švejka za světové války.

Jako odbornice, ale hlavně coby čtenářka, Annalisa Cosentino velmi obdivuje jazyk a styl proslulého románu. Na otázku, jestli při překladu neměla problém s reáliemi, či občas drsnějším vyjádřením, jestli sledovala také odmítavé reakce, odpovídá: „Ale odmítání je jen český jev, nikoliv všeobecný. A také čtenáři dílo přijali hned, to kritika měla problém. On jeho jazyk byl skutečně skandální, ale sám Hašek to přece přiznává, že používá vulgární slova, ale že se tak mluví v parlamentu. Já sama jsem při svém překladu Haškův jazyk aktualizovala a použila jsem současnou italštinu a i dnešní silné výrazy tam jsou.“

A co se týče úspěšnosti a aktuálnosti díla, bohemistka uvádí: „Myslím, že ti, kteří zažili dobu, o níž Hašek píše, hned poznali, že je to věrohodný odraz určité doby. A není to jenom humoristická kniha. Člověk se sice směje, já jsem při překládání musela nejednou přerušit práci, protože jsem se rozesmála, to bylo někdy nezadržitelné. Ale Hašek nebyl jen velký humorista, on byl novinář a velmi dobrý stylista, takže si myslím, že je to vynikající svědectví nejen o velké válce, ale také o středoevropské společnosti začátku 20. století. Je to historický obraz.“