Lo´Jo - Cosmophono

13. srpen 2014

Něž se francouzská skupina Lo´Jo prosadila na domácí scéně trvalo dlouho, ale podařilo se jí to a nejen ve Francii. Loni ji například prestižní britský časopis Songline vyhlásil nejlepší skupinou roku.

„Sláva pro nás velký význam nemá, pro nás je důležité dělat dobrou muziku,“ prohlásil lídr skupiny Denis Peán.

Kapela žije na statku nedaleko městečka Angers ležícího v údolí Loiry. Doma byste ji však zastihli jen zřídka, často je na cestách. Koncertovala v mnoha zemích světa, poznala různé hudební styly, ale i spoustu zajímavých lidí. Doma pak své prožitky zpracovává v nových písních. Jejich autorem je zpravidla Denis Pean, ve svých textech se rád vyjadřuje v metaforách a pomocí různých obrazů reprodukuje magické chvíle, které skupina prožila.

Hudba skupiny Lo´Jo je stylově rozmanitá. Je ovlivněná šansonem, pouliční písničkou, cikánskou i etnickou hudbou Afriky, arabského světa či zemí Karibiku. Každý člen kapely hraje na několik nástrojů, např. na albu Cosmophono hraje Denis Peán na piano, harmonium a melodiku, Richard na housle a imzad (jednostrunný smyčcový nástroj rozšířený v saharské oblasti), Kham hraje na basu, Franck na bicí a rozličné etnické perkuse, Yasmina na soprán saxofon, na sanzu - piano černé Afriky, na jednostrunnou loutnu kamele n´goni a její sestra Nadja hraje na sanzu. Uhrančivých sólových vokálních partů se chápe Denis Peán a doplňují ho Yasmina s Nadiou.

03185005.jpeg

V dnešní Mozaice uslyšíte například skladby: Sur des carnets nus, Cafe de la marine, Sur l´ocean, Yalaki.

Web skupiny: www.lojo.org.

autor: Ivana Radechovská
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.