Listopadové události 89 v českých divadlech. Vzpomínají přímí účastníci pohnutých dní
Po 17. listopadu 1989 se česká divadla přes noc proměnila v informační síť lidí, pracujících na změně politického režimu. Z divadelníků a studentů se takřka přes noc stali „manažeři“ revolučního převratu. Jak se na to s odstupem dívali přímí aktéři? Poslouchejte on-line po dobu jednoho týdne po odvysílání.
Na dobu, kdy česká divadla dobrovolně přestala hrát divadlo a otevřela se občanům jako místa, kde se mohou svobodně vyslovit k politice a společenskému uspořádání, vzpomínají účastníci pohnutých dní Oldřich Kužílek, Vlasta Gallerová, Petr Oslzlý, Martin Mejstřík, Apolena Veldová, Josef Kovalčuk a další.
V Institutu umění – Divadelním ústavu v Praze se v říjnu 2009 konala konference s názvem Divadlo a revoluce. Uspořádalo ji několik mladých absolventů divadelní vědy na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Jak mladí badatelé zjistili: divadelní archivy z té doby jsou poloprázdné, záznamy z tehdejších sdělovacích prostředků vesměs nepoužitelné – a tak byl dvacet let poté nejvyšší čas začít shromažďovat materiál a zpovídat pamětníky.
Čtěte také
Pokusem o povzbuzení paměti byla také beseda listopadových revolucionářů uspořádaná na závěr konference. Renata Venclová z ní pořídila následující sestřih a doplnila ho úryvky z archivních zvukových materiálů. Spolu s pamětníky se přeneste v čase – dnes již o třicet jedna let zpátky – a poslouchejte. Třeba si vzpomenete, ve kterém z českých divadelních sálů jste listopad 89 prožívali vy.
Nejposlouchanější
-
Woody Allen: Postava Kugelmasse. Smutná fraška končící výbuchem
-
Ngaio Marshová: Zpěv v ráhnoví. Pátrání po úchylném vrahovi žen
-
Kurt Vonnegut: Matka noc. Nejčernější groteska o muži, který šířil zlo, aby pomohl dobru
-
Nevěsta přijíždí do Yellow Sky a Otevřený člun. Povídky klasika americké literatury Stephena Cranea
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.