Listopadové události 89 v českých divadlech. Vzpomínají přímí účastníci pohnutých dní
Po 17. listopadu 1989 se česká divadla přes noc proměnila v informační síť lidí, pracujících na změně politického režimu. Z divadelníků a studentů se takřka přes noc stali „manažeři“ revolučního převratu. Jak se na to s odstupem dívali přímí aktéři? Poslouchejte on-line po dobu jednoho týdne po odvysílání.
Na dobu, kdy česká divadla dobrovolně přestala hrát divadlo a otevřela se občanům jako místa, kde se mohou svobodně vyslovit k politice a společenskému uspořádání, vzpomínají účastníci pohnutých dní Oldřich Kužílek, Vlasta Gallerová, Petr Oslzlý, Martin Mejstřík, Apolena Veldová, Josef Kovalčuk a další.
V Institutu umění – Divadelním ústavu v Praze se v říjnu 2009 konala konference s názvem Divadlo a revoluce. Uspořádalo ji několik mladých absolventů divadelní vědy na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Jak mladí badatelé zjistili: divadelní archivy z té doby jsou poloprázdné, záznamy z tehdejších sdělovacích prostředků vesměs nepoužitelné – a tak byl dvacet let poté nejvyšší čas začít shromažďovat materiál a zpovídat pamětníky.
Čtěte také
Pokusem o povzbuzení paměti byla také beseda listopadových revolucionářů uspořádaná na závěr konference. Renata Venclová z ní pořídila následující sestřih a doplnila ho úryvky z archivních zvukových materiálů. Spolu s pamětníky se přeneste v čase – dnes již o třicet jedna let zpátky – a poslouchejte. Třeba si vzpomenete, ve kterém z českých divadelních sálů jste listopad 89 prožívali vy.
Nejposlouchanější
-
Hilary Bellová: Vlčí ukolébavka. Může být devítileté dítě vrahem?
-
Julien Green: Bratr František. Román o životě velikána středověkého mnišství
-
Marie Zelbová: Táňa Praha 3 Žižkov. Krásy a hrůzy dětství prožitého v bytě otevřeném všem přátelům
-
Ladislav Fuks: Spalovač mrtvol. „Jediné, co v životě je jisté, je smrt“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor

Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.