Libuše Černá, dosud svobodná. Česko-německé osudy ředitelky literárního festivalu v Brémách
Když se zrovna v německých Brémách nevěnuje přípravám svých dvou festivalů – literárního globale a českého So macht man Frühling, zasedá Libuše Černá ve městě v radě pro integraci, případně v porotách nejrůznějších soutěží. Občas si odskočí do Čech na chalupu do Poříčí, anebo do Prahy na rozhovor, aby vyprávěla své česko-německé Osudy. Podařilo se jí to, co se málokdy podaří, jak sama říká: „tím, co mě baví, se zabývám a živím, to je něco privilegovaného.“
Pořad uvádíme v době konání festivalu Tak se dělá jaro – So macht man frühling im Herbst v Brémách, který letos vzhledem k situaci probíhá od 27. 9.-11. 10. a představuje několik českých umělců.
„Se mnou budete mít práce, než se dostanu do češtiny,“ varuje Libuše Černá. Čtyřicet let života v Německu se ale víc než na přízvuku odráží spíš v jejích bohatých zkušenostech.
Vše začalo v 50. letech na pražském Smíchově, kde se narodila a kde se formovalo její sociální cítění. „Ve čtvrti se mísily nejrůznější sociální vrstvy. Ve frontě na nákup vedle sebe stáli Romové i paní Škodová,“ vzpomíná. Rodina pocházela z dělnické třídy, v níž se vždy nejvíce oceňovaly vtipné bonmoty. „Ve třech letech jsem na rodinných setkáních říkala: Libuše Černá, dosud svobodná.“
Na střední škole se angažovala v evangelické mládeži a začala se zajímat o literaturu a cizí jazyky. Z kádrových důvodů ve studiu nemohla pokračovat na vysoké škole, a tak pracovala v oddělení pro západní literatury Akademie věd, kde o víkendech tajně opisovala samizdatové texty.
Ze Smíchova do Brém
V roce 1976 vyrazila do Belgie, při zastávce v Německu ale cesta nabrala úplně jiný směr. Libuše Černá tam poznala svého budoucího manžela a v roce 1977 natrvalo opustila Československo. V Brémách pak přes dvacet let působila v Radio Bremen, kde mimo jiné vedla rozhovory s přeživšími holocaustu.
V roce 2007 založila literární festival globale°, který se snaží ukázat pozitivní aspekty migrace a propojování kultur a každoročně hostí přední evropské spisovatele. České autory pak Černá se svým týmem zvou na druhý festival Tak se dělá jaro, který je jednou z ředitelčiných dlouhodobých aktivit v rámci prohlubování vztahů mezi českou a německou kulturou.
Důležité je se něčím zabývat dlouhodobě, být houževnatý, trpělivý a vytrvalý, nemůžete čekat výsledky po roce.
Libuše Černá je zároveň předsedkyní Brémské rady pro integraci. Za svoji společenskou angažovanost získala několik ocenění – mezi jinými Spolkový kříž za zásluhy německého prezidenta. „Ocenění mě samozřejmě těší, ale největší radost mám z toho, když dělám práci, která mě baví, setkávám se s lidmi nebo si přečtu dobrou knížku, protože člověk se může učit celý život,“ uzavírá Libuše Černá.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
