Libuše Černá, dosud svobodná. Česko-německé osudy ředitelky literárního festivalu v Brémách
Když se zrovna v německých Brémách nevěnuje přípravám svých dvou festivalů – literárního globale a českého So macht man Frühling, zasedá Libuše Černá ve městě v radě pro integraci, případně v porotách nejrůznějších soutěží. Občas si odskočí do Čech na chalupu do Poříčí, anebo do Prahy na rozhovor, aby vyprávěla své česko-německé Osudy. Podařilo se jí to, co se málokdy podaří, jak sama říká: „tím, co mě baví, se zabývám a živím, to je něco privilegovaného.“
Pořad uvádíme v době konání festivalu Tak se dělá jaro – So macht man frühling im Herbst v Brémách, který letos vzhledem k situaci probíhá od 27. 9.-11. 10. a představuje několik českých umělců.
„Se mnou budete mít práce, než se dostanu do češtiny,“ varuje Libuše Černá. Čtyřicet let života v Německu se ale víc než na přízvuku odráží spíš v jejích bohatých zkušenostech.
Vše začalo v 50. letech na pražském Smíchově, kde se narodila a kde se formovalo její sociální cítění. „Ve čtvrti se mísily nejrůznější sociální vrstvy. Ve frontě na nákup vedle sebe stáli Romové i paní Škodová,“ vzpomíná. Rodina pocházela z dělnické třídy, v níž se vždy nejvíce oceňovaly vtipné bonmoty. „Ve třech letech jsem na rodinných setkáních říkala: Libuše Černá, dosud svobodná.“
Na střední škole se angažovala v evangelické mládeži a začala se zajímat o literaturu a cizí jazyky. Z kádrových důvodů ve studiu nemohla pokračovat na vysoké škole, a tak pracovala v oddělení pro západní literatury Akademie věd, kde o víkendech tajně opisovala samizdatové texty.
Ze Smíchova do Brém
V roce 1976 vyrazila do Belgie, při zastávce v Německu ale cesta nabrala úplně jiný směr. Libuše Černá tam poznala svého budoucího manžela a v roce 1977 natrvalo opustila Československo. V Brémách pak přes dvacet let působila v Radio Bremen, kde mimo jiné vedla rozhovory s přeživšími holocaustu.
V roce 2007 založila literární festival globale°, který se snaží ukázat pozitivní aspekty migrace a propojování kultur a každoročně hostí přední evropské spisovatele. České autory pak Černá se svým týmem zvou na druhý festival Tak se dělá jaro, který je jednou z ředitelčiných dlouhodobých aktivit v rámci prohlubování vztahů mezi českou a německou kulturou.
Důležité je se něčím zabývat dlouhodobě, být houževnatý, trpělivý a vytrvalý, nemůžete čekat výsledky po roce.
Libuše Černá je zároveň předsedkyní Brémské rady pro integraci. Za svoji společenskou angažovanost získala několik ocenění – mezi jinými Spolkový kříž za zásluhy německého prezidenta. „Ocenění mě samozřejmě těší, ale největší radost mám z toho, když dělám práci, která mě baví, setkávám se s lidmi nebo si přečtu dobrou knížku, protože člověk se může učit celý život,“ uzavírá Libuše Černá.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Historická detektivka z doby, kdy byl hrad Zlenice novostavbou. Radovan Šimáček jako průkopník žánru časově předběhl i Agathu Christie!
Vladimír Kroc, moderátor
Zločin na Zlenicích hradě
Šlechtici, kteří se sešli na Zlenicích, aby urovnali spory vzniklé za vlády Jana Lucemburského, se nepohodnou. Poté, co je jejich hostitel, pan Oldřich ze Zlenic, rafinovaně zavražděn, tudíž padá podezření na každého z nich. Neunikne mu ani syn zlenického pána Jan, jemuž nezbývá než doufat, že jeho přítel Petr Ptáček celou záhadu rozluští...
