Levandule, lanýže, víno a chléb

Rok v Provenci, publikace, za níž autor získal britskou cenu za nejlepší cestopisnou knihu, nyní v českém jazyce vychází jako dotisk prvního vydání (z roku 2002). Česky bylo ovšem vydáno už několik dalších knih tohoto autora, z nichž většina, byť tematicky odlišných (např. Psí život, 2000), prostorově zůstávávají v blízkosti Provence (Navždy Provence!, 2004). Mayle popisuje svůj únik z rušného světa na francouzský venkov, do kraje, který má v jeho podání lákavou starosvětskou vůni, projasněnou bystrým a jemně ironickým pozorovacím talentem a elegantním laskavým humorem, připomínajícím vypravěče typu Roberta Fulghuma nebo Zdeňka Jirotky. Líčí své sbližování s krajem Provence v průběhu jednoho kalendářního roku. Místní podnebí, příroda i tamní svérázní obyvatelé jsou popisováni lákavě pro všechny, kdo chtějí žít "pomalu, příjemně a za horkého počasí v létě, a pomalu, příjemně a za chladného počasí v zimě".

Do čtenářského povědomí se dostává příjemná charakteristika, naplněná vůní levandule, záhadnou a tajemnou exotikou naplněnou příchutí lanýžů i vybraným aromatem výborného vína a dobrého chleba. P. Mayle tento dojem dokonale využívá a podporuje všechny čtenářovy pozitivní chuťové představy. Nabízí osobitý pohled do kraje gurmánů jídla i života, milovníků a znalců vín, zároveň přibližuje speciální kuchařské umění, které v tomto regionu patří k vyhlášeným: "Francouzská hospodyně se s nákupem přímo potýká. Baklažány zmáčkne, rajčata očichá, fazolku tenoučkou jako sirka zlomí mezi prsty, ďoubne dovnitř do salátu, sýr a olivy ochutná, a nejsou-li na úrovni a neodpovídají jejím soukromým normám, zdrtí trhovce pohledem, že ji jako zradil, a přejde si k dalšímu stánku."

Mayleova kniha Rok v Provenci|foto: fantasticfiction.co.uk

Vyprávění svojí náladou připomíná časy dávno minulé, a to nejen zdánlivou neexistencí výdobytků současné civilizace, ale též životním stylem, naplněným klidem a pohodou, který vedou místní obyvatelé (a autor se v mnohém drží jejich výborného příkladu), jakoby nezasaženi ani kapitalizujícím a globalizujícím se světem, ani politickými či jinými starostmi mimo ty, kde správně osadit nový vinohrad a kdy správně osít. Přesto autor čas od času zmiňuje drobnosti, které čtenáře ujistí, že se nespletl ve století a opravdu je zde popisována skutečnost sklonku dvacátého století. To, co přetrvává a zároveň uchvacuje, je totiž svéráz prostoru i sebevědomí jeho obyvatel, evidentně zachycené ve své reálné podobě.

Zvláštní zabarvení celému příběhu dodává původ autora, Angličana naturalizovaného ve Francii. I přes skutečnost sjednocené Evropy, s nadhledem zachycuje a vtipně glosuje setkání dvou odlišných kulturních oblastí: "Vzpomněli jsme si, že nám někdo vykládal, že Francouzi utratí za plné žaludky tolik, co Angličani za auta a stereo. Docela jsme tomu věřili."

Peter Mayle: Rok v Provenci. Nakladatelství Olympia, Praha 2005; překlad: Paul Millar, 200 s.