Leopold Koželuh: Symfonie II.

(…) Komorní orchestr Pardubice neponechal nic náhodě. Líbí se mi dynamická relace žesťů, smyčců i dřev, sólové výstupy jsou technicky i výrazově vytříbené a elegantní. Pojetí jednotlivých vět je dobře připravené a vyvěrá z vnitřních zákonitostí skladby. Místy má Koželuhova hudba ráz notně anachronický a ne všechny skladby dokážou na první poslech zaujmout. Přesto lze najít i řadu invenčně silných momentů, které působí podmanivě. Jeho styl vycházel z dobové praxe a naplňoval estetický kánon své doby. Přesto jsem na nahrávce našel věty a pasáže, ke kterým je důvod se vracet, protože onen rámec dobový rámec z různých důvodů přesahují. Nezdráhám se označit Koželuhovu nahrávku v interpretaci Komorního orchestru Pardubice s dirigentem Markem Štilcem za referenční. (…)

Nahrávka vyšla u labelu Naxos.