Lenka Pichlíková – Burke: Studenty učím, že bez kultury nemá země duši
Pantomima, výuka herectví, politické divadlo i představení pro nejchudší děti, to všechno naplňuje život česko-americké herečky Lenky Pichlíkové, která od roku 1982 žije trvale ve Spojených státech amerických. Lenku Pichlíkovou si do Vizitky pozvala Renáta Spisarová.
Pro divadlo se Lenka Pichlíková narodila. „Když se zvedla opona, imaginární život se pro mě stal skutečností. Od malička jsem milovala kontakt s obecenstvem,“ řekla ve vltavské Vizitce. Mezi její příbuzné patří herci Josef Pešek, Marie Támová nebo Ladislav Pešek, se kterým si zahrála ve filmu. Na jevišti se poprvé objevila v devíti. Bylo to v pražském dětském Divadle Jiřího Wolkera, které se roku 1977 stalo místem jejího prvního angažmá.
Divadlo ji fascinovalo i na gymnáziu, na DAMU ji pak vzali rok poté, co pomáhala kamarádce s jejími přijímačkami. Ještě na škole hrála i v Činoherním klubu, v Divadle na Vinohradech nebo v Národním divadle v Praze, v průběhu let byla angažovaná v Divadle Na zábradlí.
„Bolely mě svaly na obličeji“
V roce 1980 získala možnost vycestovat, a to se jí stalo osudným. V Benátkách potkala svého budoucího muže Marca Burkeho a v roce 1982 se za ním odstěhovala do USA. Velkoměsto a rušný umělecký život v Praze vyměnila v tu chvíli za místo uprostřed lesů, kde se nacházela univerzita jejího manžela, kurátora a kunsthistorika.
Lenku Pichlíkovou vždycky silně přitahovalo nonverbální divadlo včetně cirkusu, a protože měla zkušenosti ze skupiny mima Ladislava Fialky, začala právě s pantomimou. V Americe tento oboru studovala u Marcela Marceau. Pantomimě se naplno věnovala také z toho důvodu, že neuměla ještě perfektně anglicky. „Když jsem pak začala angličtinu studovat, bolely mě svaly na obličeji,“ vzpomíná.
V první polovině 80. let působila v mezinárodní divadelní skupině černého divadla Ta Fantastika, později účinkovala jako vypravěč v mezinárodní divadelní show Magic Game, díky které dobře poznala Mexiko. Písnička Vicenta Fernándeze ve Vizitce se vztahuje právě k tomuto období.
Život Lenky Pichlíkové se odehrával mezi New Yorkem a Texasem, nakonec se s manželem v 90. letech usadili v Connecticutu. Dlouho se účastnila řady konkurzů, bylo jich i devadesát ročně. Zahrála si například Johanku z Arku od Bertolda Brechta nebo Ofelii v Hamletmachine v New Yorku v Theatre for the New City. Mnohokrát ale také neuspěla: „Chtělo to pokoru a píli, na hodiny řeči i herectví jsem chodila i v době, kdy jsem nehrála. To abychom nevyšli ze cviku.“
Chybami se člověk učí
Díky magisterskému titulu získanému v roce 1989 v oboru humanitní vědy na Texaské univerzitě mohla za oceánem sama začít učit. Řadu let už tak vede v roli specialistky na hereckou pedagogiku studenty na Purchase College při Státní univerzitě v New Yorku. Jak herectví učí?
„Musím ve třídě vytvořit atmosféru, kdy jsou studenti schopni se otevřít, kdy důvěřují tomu, co jim řeknu, tedy že je možné udělat chybu. Protože chybami se člověk učí,“ popisuje jednu ze svých metod.
Díky vlastnímu mateřství objevila Lenka Pichlíková svět divadla pro děti. Často tak jezdí mezi ty nejchudší, od kterých zpátky dostává obrovské množství energie: „Je to pro ně čerstvý, spontánní zážitek. Ve městech jsou oproti tomu děti často unuděné, už toho viděly moc.“
Aktuálně je dramaturgyní mezinárodního festivalu Michaila Čechova v Connecticutu a účastní se arteterapeutického projektu ve skupině Healing Arts. S americkými studenty provozuje politické divadlo, vozí je do Prahy, učí je hry Václava Havla i reflektovat to, co se děje okolo nich. Stále se snaží sloužit společnosti a nemyslet jen na sebe. „To je to hlavní, co své studenty učím. A taky to, že bez kultury nemůže mít žádná země duši.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
