Legendární německý architekt Ernst May

Ve funkci „městského rady pro výstavbu“ navrhl a realizoval Ernst May ve Frankfurtu 30. let gigantická sídliště. Druhá fáze jeho architektonické činnosti se odehrávala v tehdejším Sovětském Svazu, kde stavěl na objednávku pro Stalina průmyslová města. Teprve na dalším kontinentě – v Africe –, kam emigroval v roce 1933, našel svůj vyhraněný architektonický styl. Mayovy zaoblené africké stavby, měkkých tvarů a přírodních materiálů patří k jeho nejlepším realizacím. Důstojně reprezentují tzv. tropickou modernu. Po válce se vrátil do Německa, kde se od poloviny 50. let až do své smrti (1970) podílel na nové výstavbě několika německých měst.

Frankfurtský rodák Ernst May začal studovat architekturu v Londýně. Studium přerušil kvůli vojenské službě a dostudoval v Darmstadtu. Jako mladý architekt se do Anglie vrátil a několik let tam sbíral zkušenosti. Některé prvky zahradních sídlišť anglických architektů objevujeme v jeho pozdější urbanistické činnosti v Německu.

Z jeho vystavených skicáků je patrno, že inklinoval k romantismu a idylickým zákoutím s úzkými uličkami. O to větším překvapením je pro návštěvníka výstavy pohled na první gigantická sídliště, která May projektoval a z velké časti i realizoval. Původní idea urbanistického společenství se na cestě k realizaci kamsi zatoulala a mutovala v sídliště, podobná ghetům. Nekonečné řady betonových bloků připomínají plástve pro včely-dělnice. Většina z nich působí uniformně, chladně a neobyvatelně.

Jistě, ne všechna satelitní města, která Ernst May postavil, jsou nevzhledná. Výjimku tvoří kupříkladu Römerstadt ve Frankfurtu. Omluvou mu jistě byla bytová situace, která v tomto případě „světila prostředky“: muselo se stavět rychle, levně, racionálně a ve velkém množství. Případná kritika nevyvedla Maye z konceptu. Týdeníku Spiegel, který představoval jeho návrhy nového sídliště v Hamburku odpověděl v roce 1955: „Občan potřebuje sousedku,“ a zdůvodnil tak pro sebe těsnost bydlení. Ale to lehce předbíháme. V 60. letech se May vrátil do Německa ze svých pobytů v cizině – v tehdejším Sovětském Svazu a v Africe.

V roce 1930 ho sovětská vláda pověřila výstavbou sibiřských měst. May nabídku přijal a stavěl tři roky m.j. v Novosibirsku. Netřeba zdůrazňovat, že v této velké zemi byla jeho sídliště větší, širší a panelová. Mezitím se politická situace v Německu přiostřila a May odjel z Ruska přímo do Nairobi.

Mayův pobyt v Africe patří k nejožehavějším kapitolám jeho životopisu. Za tučné ruské honoráře si koupil plantáže – pěstoval kávu, obilí a chryzantémy. Je nasnadě, že na plantážích nepracoval sám, zaměstnával padesát Afričanů. O pár let později začal opět příležitostně navrhovat – elegantní vily, obytné a kancelářské domy, ale i kulturní střediska, nemocnice a dětské domovy. Jak už bylo řečeno – Mayova africká architektura je elegantní a poddajná a evokuje Niemayerovy a Wrightovy stavby.

Bylo mu 68 let, když se vrátil do Německa. Nová sídliště se už stavěla, ale pro Maye se přece jen našly zakázky. Plánoval novou výstavbu Hamburku, Brém, Wiesbadenu a Darmstadtu.

Frankfurtská výstava ukazuje objektivně život tohoto životního dobrodruha a architektonického megalomana. Retrospektiva uspořádaná zdejšímu slavnému rodákovi snížila o hezký kousek piedestal, na kterém se Ernst May ještě donedávna tyčil.

Ernst May, 1886–1970. Neue Städte auf drei Kontinenten. DAM – Deutsches Architekturmuseum Frankfurt. Výstava potrvá do 6. listopadu 2011.