Ladislav Klíma, bratři Čapkové nebo Richard Weiner. Sedm filozofických povídek českých spisovatelů

Klasická filozofická povídka má domov ve Francii a je spojována se jménem velkého Voltaira a jeho Candida, z děl pozdějších autorů pak například s Malým princem Antoina de Saint-Exupéry. Blahoslav Dokoupil v českém prostředí její rysy kromě díla filozofa Ladislava Klímy nachází také v prózách obou bratrů Čapků, Richarda Weinera, Ladislava Dvořáka, Sylvie Richterové nebo Karla Michala.

Ladislav Klíma: Jak bude po smrti

„I obešel já polí pět.“ Magická až hrůzná věta, která jako refrén zní celým vyprávěním. Psychedelický příběh majitele kvetoucího obchodu ve městě E., který se v hospodě ocitá na hranici snu a skutečnosti, příběh, ve kterém splývá pravda a pustý výmysl, filozofická úvaha a parodie.

Karel Čapek: Elegie

Krátká filozofická povídka o charakteru pravdy ze souboru Boží muka. Je možné, aby byla rozpoznána, či vždy nepozorovaně propluje kolem nás?

Jednou se pan Boura společně s přítelem vydává do vinárny, a to po přednášce Aristokratické společnosti. Po první skleničce k nim však přistoupí neznámý muž. Jedná se snad o zmizelého staršího bratra, jak sám tvrdí, nebo je to jen opilý blázen, který se snaží najít společnost? Jak najít pravdu ve změti slov?

Josef Čapek: Syn zla

Povídka ze souboru próz Lelio z roku 1917. Soubor zachycuje temnou a bolestnou atmosféru první světové války. Kubistická forma, kterou autor dává povídce, vnáší do vyprávění zmatení a maže hranici mezi snem a realitou. To zrcadlí chaos, bezútěšnou pustotu a lidské zoufalství, které s sebou přináší válka.

Vypravěč nahlíží do lidského nitra a vykresluje člověka jako bytost, jejíž podstata je zlá, mrzká a chladná. Všudypřítomné zlo jako kdyby bylo nadčasové a prostupovalo každý atom prostoru, ve kterém se nachází. Člověk zrozený pomocí násilí a bolesti. Člověk bez lidskosti, jehož bytí je poháněno krutostí a potřebou ničit vše, co je v jeho okolí a co je mu blízké. Svět plný pustoty. Tak autor vnímá svět první světové války a vyjadřuje své zklamání nad společností.

Neustálé střídání perspektiv, rychlé jako myšlenka, je místy stejně nejasné jako lidský osud ve světovém konfliktu. Ale odkud se bere ono zlo? Byl to boží úmysl nebo je opravdu zlo zakořeněno v lidské podstatě a je její nedílnou součástí? Je Bůh stejně bezmocný jako člověk tváří v tvář zlu a prázdnotě? Povídka Syn zla neodpovídá na všechny tyto otázky, ale pomáhá hledat odpovědi.

Richard Weiner: Obnova

Povídka o pomíjivosti existence, osamělosti a symbolické obnově ze sbírky Škleb. Do nájemního pokojíku muže, který si vzal život, se nastěhuje mladý manželský pár. Zatímco duše sebevraha je odsouzena do očistce, noví zamilovaní nájemníci se těší na svou budoucnost – konec tak zároveň přináší začátek. Muž, který spáchal sebevraždu, pozoruje odkudsi z neurčitého, nadzemského prostoru svůj pokoj, v němž žil: paní domácí se služkou uklízí opuštěné věci a vítá nové nájemníky, mladé spokojené manžele. Původně těžká atmosféra pokoje se s nimi mění. Dvojice kousek domova postupně zabydluje a jeho ponurou historií si nenechá zkazit vlastní štěstí.

Ladislav Dvořák: Nelidský kůň, Chronos a Kairos

Povídka Nelidský kůň ze stejnojmenné sbírky povídek na metafoře záhadného koně ukazuje některé lidské vlastnosti a stereotypy, spíše ty nedobré, které jsou ovšem každému trochu známé.

Povídka Chronos a Kairos ze sbírky Šavle meče na motivu aut a jejich majitelů při cestě do kostela představuje dvojí pojetí času – technického, který nám ukazují ručičky hodin, a nadpozemského.

Každé zlo je předem odsouzeno jen k tomu, aby sloužilo dobru.
z povídky Ladislava Dvořáka Chronos a Kairos

Karel Michal: Kokeš

To si tak jednoho dne redaktor Kotlach plní pracovní povinnosti – dělá rozhovor s krysařem – když v kanalizaci naráží na malého človíčka. Ten se Kotlachovi představí jako Kokeš a nabídne mu své služby. Jaké, ptáte se? No, Kokeš zabíjí lidi… Pokud se Vám tato premisa zdá absurdní, nedá se to více rozporovat, protože právě absurditou a ironií je povídka naplněna až po okraj. Stejně jako život, který umí být někdy nadmíru absurdní…

Povídka Kokeš vyšla ve sbírce povídek Bubáci pro všední den (1962), za kterou Karel Michal obdržel ve stejném roce cenu Československého spisovatele.

Sylvie Richterová: Almara

Autorka přemýšlí o lidské paměti, pomíjivosti, odkazech, které po sobě člověk zanechá. Vše asociacemi propojuje s knihou Josefa Hiršala Píseň mládí. Ocitáme se v okolí mlýna, kde autorka prožila své dětství. Jako bychom viděli vše jejíma dětskýma očima, cítíme vůně, známe příběhy všech zákoutí i postav. Nejvíce ale prozkoumáváme starou malovanou almaru plnou vzpomínek, jež autorka přirovnává k paměti.