Kouzlo, sladko, bolno, teskno. Pásmo z deníkových záznamů malíře Otakara Slavíka s reflexí Duni Slavíkové

00862620.jpeg
00862620.jpeg

Je nám líto, ale k tomuto audiu již vypršela autorská práva.

Rozhlasové pásmo z deníkových záznamů českého a rakouského občana, malíře Otakara Slavíka vzniklo jako pendant knížce Malířské smetí. Kromě reflexí z návštěv českých i evropských galerií, zachycují také autorovo přemítání o smyslu umění a údělu umělce, člověka. Poslouchejte on-line po dobu jednoho týdne po odvysílání.

Své malé sešitky, sešity, bločky a papírky si Otakar Slavík nosil s sebou při svém putování. Jak uvádí Duňa Slavíková: „Sešitky vznikly jako pracovní i cestovní žurnály. Nemají žádný jiný záměr než uvažovat o umění a o životě, jsou dialogem určeným sobě samému. Deníky se zachovaly jen náhodně a nahodile. Pisatel se jich zbavoval. Jeho ženě se podařilo zajistit pouze jejich část. Chronologie Sešitku je nahodilá, tak jako i zápisy samotné.“

Otakar Slavík Galerie umění

Nemáme právo nesnít, nechtít uskutečnit sny, protože si je sami nevymyslíme, ty jsou vepsané do nás a pro nás - neopustit tu jemnou obludnost, nepodlehnout všeobecné vysvětlitelnosti.

Vstoupit do krajiny Malířského smetí znamená od první chvíle se dívat jeho autorovi přes rameno při prohlídkách muzeí: „Fra Angelico – jak slastné je žít v sousedství Boha. Modelem mu stáli Andělé. Jen do nich fouknout a zmizej“, „Cézanne zátiší, to je skutečně stavba. Ovšem Goghův Pohled na Arles, broušený sklo“, „Britské muzeum, Londýn, egyptská sbírka. Zlomek reliéfu v Sále Kleopatra – miniatura, drahokam, vzácnost. Velkorysá, samozřejmá, přesvědčivá rafinovanost pojednání, zpracování – vlnění, prolínání prostorů, plastiky, tvarů – s přesvědčující jistotou překračující všechny hranice zákonů a
pravidel.“

02138436.jpeg

A jak prostě znějící a zároveň neotřelé jsou Slavíkovy postřehy a počitky z těchto prohlídek, tak cenné – místy dojemné, jinde drásavé – jsou jeho intimní reflexivní zápisky. Když vzpomíná na dobu před exilem nebo když přemítá o vlastní tvorbě a smyslu života a smrti.

Mým smyslem je malovat, ne dělat obrazy k nějakému cíli. Pocit - obrazy se rozrůstaj, chtěj stále víc a víc a moje osoba začíná být v tom procesu zbytečná. Jsem zase provazolezec, ale ne s cílem přejít z jednoho konce na druhý, ale dělat uprostřed lana kotrmelce, přemety a pode mnou nedozírná tma, snad propast, žádná pojistná síť.

Otakar Slavík, který po podpisu Charty 77 a šikaně ze strany státního aparátu emigroval do Rakouska, je autorem rozsáhlého a rozmanitého díla, držitelem rakouských i českých ocenění a tvůrcem zastoupeným v řadě českých i světových galerií. Po revoluci se jeho dílo k nám vracelo opakovaně, velkou retrospektivní výstavou Národní galerie už v roce 1991.

Účinkují: Andrea Elsnerová a Jan Vlasák

Vybral a sestavil: Miloš Doležal
Režie: Vít Vencl