KoresponDance aneb Jak umělci ze světa dělají festival s obyvateli Vysočiny

4. srpen 2017
Slovo o divadle
Jean Gaudin, Sebastian Fournier - Lazavravatek, Everything is nice in paradise

Začátek letních prázdnin je ve Žďáru nad Sázavou pravidelně spojen s festivalem KoresponDance, který prezentuje domácí i zahraniční tvorbu z oblasti současného tance, pohybového divadla a nového cirkusu. KoresponDance je i významnou komunitní událostí města a regionu.

Vzácnou barokní stavbu zámku, již od slavného zelenohorského kostela Jana Nepomuckého dělí jen krátká procházka, desítky let ruinovalo socialistické hospodaření. V roce 1991 se zámek v zuboženém stavu vrátil zpět do rukou majitelů – rodu Kinských. V jeho péči zámek znovu rozkvetl a ožil. Kromě stavební a architektonické rekonstrukce se obnovuje sepjetí památky se životem města a kraje, buduje vztah mezi historií a současností, mezi uměním a každodenním životem, ale také mezi tady a tam – mezi lokálním a světovým.

Fillimit

Majitelka zámku a ředitelka festivalu KoresponDance, Marie Kinsky, zve do Žďáru zahraniční umělce, nejen aby zde vystupovali, ale hlavně, aby spolupracovali s obyvateli města. „Obrátili jsme se na místní umělce – například na místní pěvecký sbor. Letos je to popáté, co s ním spolupracujeme. Pozvali jsme umělce, kteří působí v Pařížské opeře, umělce, kteří vystupují na velkých festivalech …. sledujeme, jak se sbor touto zkušeností vyvíjí.“

Letos se na festivalu představili tvůrci ze tří kontinentů a patnácti zemí, včetně České republiky. Pomyslnou hvězdou festivalu byl Joseph Nadj, šéf Choreografického centra v Orleans, který se po celou dobu festivalu nenápadně pohyboval po nádvořích zámku s cigaretou a sklenkou červeného. Choreograf srbsko-maďarského původu, uvedl v jednom ze zámeckých salonů takřka šamanistickou, hudebně-výtvarnou performace Penzum inspirovanou životním utrpením velkého maďarského básníka Josepha Attily.

Claudio Stellato - La cosa

Velkou pozornost vzbudilo představení britské tanečnice a choreografky Oony Doherty, která uvedla sólo Hope Hunt into Lazarus. Doherty se v něm vydává na cestu Irskem poznamenaném nezaměstnaností, ekonomickou krizí a občanskou válkou. V prudkých sotva zaznamenatelných přechodech ztvárnila výbušnost, frustrace, úzkost i cestu za nadějí a mužským ideálem. Za svůj dojemný a energií sršící výkon sklidila u diváků veliký aplaus. Zámek nabídl umělcům sklepy, chodby, zahrady, nádvoří i komnaty, ale ani tak nebyl jediným dějištěm festivalu. Jedno z nejúspěšnějších představení festivalu se odehrálo kousek za městem v rekreačním areálu Pilák, který disponuje vlastním amfiteátrem.  Tady se pod svitem letního úplňku odehrálo představení La Cosa/Věc žánrově blízké novému cirkusu. Autorem inscenace je Ital Claudio Stellato, choreograf, jehož fascinuje dřevo. Několik kubíků naštípaných polen seskládaných do důmyslných objektů se na scéně postupem času, a hlavně působením čtyř aktivních performerů, různě přeskupovalo či hroutilo a diváci sledovali napínavé, i když většinou absurdní, ale vždy dobře pointované, situace.

Prezentace projektu l. kola, Tanata

Festival Korespondance nemá na svém programu představení přímo určené dětem. Přesto děti a mládež tvořily podstatnou část jeho návštěvníků. Jedním z důvodů je dlouhodobá spolupráce s okolními školami v rámci projektu Škola tančí. Jedná se o projektovou spolupráci choreografů a učitelů základních škol, o vstup umělců na půdu škol. Z této vazby, která primárně přináší kreativní atmosféru do běžné výuky, sekundárně rostou diváci tance a divadla.

V pořadu zazní rozhovory s Marií Kinsky, programovou ředitelkou Lenkou Flory, kurátorem site-specific projektu Vitrína Peterem Šulajem, s koordinátorkou projektu Škola tančí, Markétou Kafkovou a pár slov k festivalu řekne i starosta Žďáru na Sázavou, Zdeněk Navrátil.  

Autor:Jana Návratová