Koreedova utopie rodiny je „umělecký mainstream“ Be2Can
Zlatá palma za lidskost, dalo by se trochu ironicky říci po zhlédnutí filmu Zloději Hirokazua Koreedy, který získal hlavní cenu letošního filmového festivalu v Cannes.
A nebylo to by to málo, ve světě, z něhož se humanita odpařuje jako voda z deštných pralesů. Koreeda k radostné zvěsti o existenci lidského, o možnosti blízkosti ve světě postindustriální dálky, přidává neokázalé jemné filmové umění, a to se ve světě ohromujících blockbusterů a opulentní mlutimediálnosti cení dvojnásob.
Koreedův film, premiérovaný na letošní přehlídce Be2Can, vypráví o lidech, kteří se shodou náhod sejdou na okraji, kde vytvářejí půdorys domova. V malém se tu předvádí to, co ve velkém trápí celou japonskou společnost (potažmo celý bohatý svět). Jednotlivci se uzavírají do sebe, propadají se do vlastního individua a přirozený a otevřený, emocionální sociální kontakt vyhledávají jen jako náhražku citové služby, kompenzaci na objednávku. Japonský režisér svůj film od počátku buduje jako mírně groteskní utopii. Opěvování ideálu „dobré okraje“, přirozeně dobré chudiny (známe třeba z Babičky), rodinné blízkosti vzdor drsné realitě, vzdor tomu, že pro obživu se na okraji musí všelijak podvádět a krást, míří až na hranici kýče (jako ta naše Babička). Tam se ale zcela důsledně zlomí a rozpadne do závěrečného dvacetiminutového epilogu, který je jakousi pseudokumentární analýzou krize rodiny, rodičovství a society.
Domov, zdá se logicky vyplývat, není to, kam se narodíme, nýbrž prostor kde dokážeme společně žít. Nikoli geny či společná krev, nýbrž vztah, komunikace, vzájemnost jsou základem každého oikúmené, každé komunity, ať už velké nebo té úplně nejmenší, které se ještě ze zvyku říká rodina (v základu českého jména je sloveso „rodit“, které v běžnějším evropském „familia“, „family“, „Familie“ obsaženo není). Koreeda možná pro někoho až příliš doříkává, ale dělá to citlivě, nenásilně a vlastně stále ještě aluzivně, narážkovitě, metaforicky a proto – a nutno to zdůraznit – otevřeně, směrem k vlastní interpretaci. To platí i o posledním záběru filmu, který se snadno na chvíli stane ikonou prázdnoty a chybění blízkosti, absence humanity.
Be2Can. 10 kousků z toho nejlepšího, co přinesla velká trojka filmových festivalů
Japonský film Zloději, který zvítězil na festivalu v Cannes, zahajuje 3. října pátý ročník přehlídky Be2Can. Ta proběhne ve 21 českých městech a na Slovensku.
Film Zloději nezahájil pátý ročník festivalu Be2Can náhodou. Šlo o cílený výběr. Jde totiž o snímek s výraznými uměleckými ambicemi, který zároveň naplňuje záměry mainstreamové, hovoříme-li z pohledu distributora, který v sobě spojuje obchodníka a milovníka filmu. Svým minimalismem (všechno důležité se de facto odehraje v několika uzavřených prostorech) a zdánlivou koncentrací na dialogy může připomínat konverzační filmy Jana Hřebejka a Petra Jarchovského. V jejich přímé konfrontaci s Koreedovu si tak lze uvědomit, v čem je Koreeda jinde či dál a proč se také mohl dobrat Zlaté palmy. Koreeda nejenom disponuje dobrým a mile překvapivým scénářem, ale hlavně se brzdí v doslovnosti a chtění, všechno plyne velmi přirozeně a to hlavní nakonec říká lakonicky – zase jen obrazem.
Zloději – Zlatá palma za lidskost a nenásilnou filmovost přístupnou všem.