Kontroverzní výstava fotografií v Paříži
Výhružný telefonát uzavřel v polovině června jednu z největších galerií v Paříži. Nastražená bomba měla zastrašit návštěvníky výstavy palestinské fotografky Ahlam Shibli.
Galerie Jeu de Paume s kritikou počítala, Ahlam Shibli na svých snímcích totiž dokumentuje, jak druhá intifáda ovlivnila obyčejné Palestince. V Galerii Jeu de Paume natáčela Marie Sýkorová. Kromě snímků Ahlam Shibli jí ředitelka Marta Gili představila i druhou výstavu, která je v Jeu de Paume k vidění. A sice hledání identity v podání jedné z nejlepších amerických fotografek současnosti – Lorny Simpson.
„První z fotografek, kterou na této výstavě představujeme, je Lorna Simpson. Afroameričanka z Brooklynu, která je ve Spojených státech velice známá. Tohle je ale její vůbec první velká výstava v Evropě. Je to umělkyně, která se ve svém díle, zejména fotografiích, věnuje hledání identity, rasy, sociálního postavení. Jedním z hlavních objektů pak je ženské tělo a jeho prezentace. Jedná se o retrospektivní výstavu Lorny Simpson. Vidíme tady tak snímky z posledních třiceti let, tedy věci už z 80. a 90. let,“ vysvětluje ředitelka Jeu de Paume a kurátorka výstavy Marta Gili.
Jeu de Paume je výstavní prostor, který se věnuje obrazu ve všech svých formách. Může to být fotografie, video, instalace, filmy a samozřejmě i tak zvaný Netart. Výstavy se prolínají jak s historií fotografie, tak právě se současnými autory a autorkami.
„Lorna Simpson se kromě fotografií věnuje i videu. Jeden z projektů, nazvaný Chess vznikl speciálně pro tuto výstavu ve spolupráci z Jeu de Paume. Ve videozáznamu vystupuje sama Lorna Simpson, jak hraje, můžeme říct sama se sebou, šachy. Naproti tomu vidíme video klavíristy. Jedná se o takový vizuální klam a efekt smyčky. Tématem Lorna Simpson tedy není jen představit ženské tělo, ale i hledání a prolínání ženské a mužské identity,“ říká Marta Gili, která se kurátorsky podílela i na druhé výstavě.
Druhou výstavou se představuje Ahlam Shibli, jedna z nejvíce viditelných palestinských fotografek současnosti. Ahlam Shibli se ve svém díle věnuje dokumentární fotografii. Snímky používá jako prostředek k vyprávění skutečných příběhů. V Jeu de Paume představuje šest svých příběhů, šest tematických okruhů, které v poslední době fotografovala. Společným pojítkem všech šesti cyklů je identita a domov. Jako by si položila otázku: Co je to doma a co je můj národ? Co to znamená u mě? Nebo čím se odlišuju? Například v cyklu nazvaném Traqueurs fotila mladé Palestince, kteří dobrovolně narukují do izraelské armády. Ač jsou Palestinci, v občance mají stání příslušnost izraelskou. Za to, že jdou dobrovolně do armády, jim pak Izrael zdarma nabídne půdu. Je to vlastně takové dilema na úkor své vlastní identity, vlastního přesvědčení. Tito lidé to dělají podle Ahlam Shibli s vidinou toho mít něco vlastního, mít prostor, kterému můžu říkat „u sebe dom“.
„Ahlam Shibli nepracovala jen na tématech spojených se svým národem, ale ukazujeme tady i třeba kolekci snímků z dětského domova v Polsku. Na fotkách vidíme děti nejrůznějšího věku, které sice neznají klasickou rodinu, ale zároveň je to nediskvalifikuje, aby si nemohly vytvořit vlastní domov, vlastní „svůj prostor. Další téma, které Ahlam Shibli fotila, jsou homosexuálové a transvestiti muslimského vyznání. Lidé LGBT, kteří ale svou orientaci musí na úkor náboženství skrývat ve své vlastní zemi. Ahlam Shibli nefotila tyto lidi u sebe doma v Palestině. Nejčastěji se právě kvůli své sexuální orientaci musejí odstěhovat třeba do Barcelony nebo Londýna. Dá se říct, že svou vlastní identitu jsou nuceni vyměnit za svou zemi,“ vysvětluje ředitelka Jeu de Paume a jedna z kurátorek Marta Gili.
Poslední téma, které Ahlam Shabli v Jeu de Paume představuje, je cyklus nazvaný Smrt. Jsou to fotografie lidského příkoří a traumat, která vznikla v době druhé Intifady. Fotografovala rodiny, které trpí tím, že přišly o některého ze členů rodiny kvůli válce a z politických důvodů. Vidíme tady vězně, vojáky, oběti i přeživší. Právě tato část výstavy fotografií Ahlam Shibli vzbudila velkou nevoli a pohoršení u veřejnosti. Snímky neukazují explicitně jen vojáky nebo oběti. Ahlam Shibli zachytila prostředí, ulice, ale i domovy lidí, které se kvůli válce a okupaci změnily k nepoznání.
Snímky obou fotografek budou v pařížské galerii Jeu de Paume u Place de la Concorde k vidění až do začátku září.
