Koncert ke zkoušce sirén rozezněl schodiště malostranského domu i vltavský éter. Autorem je Jiří Lukeš

První podzimní hudba k Siréně se tentokrát ozvala ze schodiště Konzervatoře Jana na Deyla a měla tajemný podtitul: Pomalu stoupáte po schodišti a slyšíte z hloubi staré budovy tajemné zvuky. A protože je první středa v měsíci, přidá se k nim i znějící siréna… Autor skladby Jiří Lukeš učí už několik let na této konzervatoři pro nevidomé a slabozraké. A chtěl dosáhnout toho, aby schodiště najednou nebylo jen utilitárním komunikačním uzlem, ale naopak místem k zastavení a jinému vnímání prostoru a času. Siréna se na několik minut stala dalším nástrojem a doplnila hráče na basklarinet, trombon a elektrickou kytaru – každý hrál v jiném patře budovy! A jaký byl celkový obraz, to mohli sledovat posluchači Vltavy tradičně v přímém přenosu.

Jak říká v rozhovoru Jiří Lukeš, zaujalo ho právě vertikální členění prostoru, málokdy hrají tři hudebníci nad sebou a nikoli vedle sebe na pódiu. Tady byli na jednotlivých podlažích a synchronizovat se museli podle sluchu. „Prostorem často procházíme netečně se sluchátky na uších nebo s očima upřenýma do mobilu,“ dodává skladatel. Tentokrát se vzdal akordeonu, na který sám hraje a často pro něj komponuje – hluboko posazené tóny basklarinetu a naopak vysoké tóny pozounu obsáhly prostor určitě lépe. Studenti Konzervatoře Jana Deyla byli v roli publika, ostatní se mohli přidat, pokud to měli do Lázeňské ulice na Malé straně z ruky, určitě po rozhlasových vlnách.