Kniha o Antonínu Švehlovi

Sleduje Švehlovy politické osudy ne v úzkém personálním cílení, ale s ohledem na důsledky činů tohoto Středočecha pro celkové politické klima konce rakouského soustátí a především pro konstituující se československou politickou kulturu meziválečného dvacetiletí.

Millerova kniha není věnována jen Švehlově schopnosti vyjednávat kompromisy ve střetech jednotlivých politických uskupení, ale úžeji také vývoji fenoménu agrárníků. Autor se znalostí a obdivuhodným vhledem líčí i proměny agrární strany jako takové a posuny v postavení a vlivu jejího prvního muže. V tom kniha dílem vybočuje z rigidního biografického opusu, obloukem ovšem výklad dějin agrární strany jen posiluje bohatost Švehlových charakteristik.

Na nevelkém prostoru se autorovi zdařilo načrtnout i rozměr Švehlovy osobnosti v konturách psychologických. Od počátku rozvíjí myšlenku o dvojí Švehlově úloze. Na jedné straně to byl obratný stratég velkého diplomatického nadání a homo politicus. Založil stranické noviny, vybudoval a podporoval síť organizací, jež pro agrárníky verbovaly sympatizanty a nové členy. Švehla tak byl - a to je také jedno z možných čtení Millerovy kroniky - mužem moderní politiky, dynamický stratég a státotvůrce.

Druhou rovinu pohledu na tohoto politika však nelze v jednoduché polarizaci popsat. Z vnějškově ne zcela obvyklých důvodů činil kroky, které z pohledů možného nebyly úplným naplněním. Se slovy, že o vlivu na českou politiku se rozhoduje v Praze a ne ve městě na Dunaji, odmítl ještě za monarchie odejít do Vídně a přišel tak pravděpodobně o post ministra ve vládě rakouského soustátí. Nikdy nepsal zlomové projevy ani prohlášení. Odmítal důsledně kandidaturu na prezidenta republiky, jeho prostorem k sebevyjádření bylo živé dění politických stran. Jakýsi ostych, ba plachost tvořily tedy druhou výraznou rovinu osobnosti muže, který nazapomínal, že vzešel ze statkářské, rolnické základny a že zemědělci jsou těmi voliči, na nichž agrárníci založili svůj vzestup.

V sumě textů, vzpomínek i psychologicko-historických studií představuje publikace D.E.Millera výrazný a čtenářsky vděčný příspěvek. Jakoby v odrazu činů toho, jemuž je kniha věnována, vybalancoval autor rovnováhu mezi potřebami odborné práce a popularizačním vhledem, který je nutnou podmínkou obecnější přístupnosti publikace.