Kladenské věžové domy architekta Havlíčka dodnes vynikají originalitou, funkčností a velkorysostí

Šest věžových domů v Rozdělově

31. srpen 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Věžové domy v Kladně-Rozdělově architekta Josefa Havlíčka
Předchozí díl
Následující díl

Vizionář a výrazný představitel meziválečné avantgardy architekt Josef Havlíček do každého svého projektu vtělil nějakou věžovou dominantu. Podél výrazné Vítězné třídy v Kladně vytvořil hřebenový motiv, který se zároveň stal viditelným bodem z mnohakilometrové dálky (Křivoklátsko, České středohoří).  

Oproti zásadám architektonické kompozice navrhl Josef Havlíček místo pěti domů šest. „Mluvili do toho totiž oba investoři – kladenské doly a hutě. A žádný z nich nechtěl mít o jeden méně než ten druhý,“ popisuje architekt a průvodce z Muzea věžáků Alexandr Němec.

Prakticky od výstavby věžáků (do prvního se lidé stěhovali na Vánoce roku 1956) vyvstává otázka, kým se Havlíček nechal inspirovat. „Dnes poměrně jasně víme, že to bylo Francií a novoklasicistním dílem Augusta Perreta,“ nesouhlasí Alexandr Němec s dohady, že šlo o inspiraci z Chicaga nebo Moskvy. Havlíček odmítal doktrínu socialistického realismu, ale dokázal ve svých plánech zohlednit aspekty kolektivismu a socialismu. 

Věžové domy v Kladně-Rozdělově architekta Josefa Havlíčka

Každý dům tvoří tři propojené celky, jsou tedy do písmene T. Architekt navrhl železobetonový skelet a výplňové cihelné zdivo. Na fasádách jsou keramické obklady – a každý dům má rovněž dvě svá domovní znamení. „Soutěže na tvorbu znamení se účastnili všichni důležití umělci té doby a zajímavé je, že motivy jsou neutrální, čistě animální. Nijak neodrážejí dobu,“ podotýká Alexandr Němec s tím, že jedním z autorů znamení byla i manželka Josefa Havlíčka sochařka Marta Jirásková.

Věžové domy v Kladně-Rozdělově architekta Josefa Havlíčka

Unikátní v domech byl jak navržený systém vytápění, tak například i spalovna odpadů v suterénu, kde je dnes expozice muzea. Spalovna však, stejně jako i další věci, prakticky nikdy nefungovala, protože třinácti patrový dům byl příliš vysoký na to, aby měl komín spalovny potřebný tah. Samotné hospodaření s odpadem také stojí za zmínku – každý byt měl ve svém patře kóji s pozinkovanou popelnicí a fungovala služba, která odpad dolů svážela.

Velkoryse pojaté společné prostory v kombinaci s kvalitními materiály a chytře vymyšlenými detaily doteď činí z rozdělovských věžáků chloubu československé architektury. Dojem doplňuje i okolní zástavba, vymyšlená ne ve formě uzavřených bloků, ale jako rozvolněná, v duchu funkcionalismu, provětrávaná a prostoupená zelení. Někdejší Sídliště Vítězného února, o jehož stavbě rozhodlo Kladno na konci 40. let minulého století a mělo se stát reprezentativní součástí města a domovem zaměstnanců dolů a hutí, nese nově jméno po svém architektovi. 

autor: Kateřina Havránková
Spustit audio