Když tanečníci nejsou vidět
"Turingův stroj je abstraktním zobrazením výpočetního zařízení" - to je jediná vstupní informace k performanci Petry Hauerové a skupiny TOW Turingův stroj. Inscenace je svébytným divadelním druhem, v němž tanec není ani zdaleka tím hlavním mimo jiné proto, že tanečnice téměř nejsou vidět. Prázdné jeviště se halí buď zcela do tmy nebo do šera, ve kterém spíše jen tušíme přítomnost lidského těla.
Ačkoliv za podobně koncipovanou performanci "Noční můra" získala Petra Hauerová Cenu Sazky 2004 za objev v tanci, jsou obě inscenace založené především na prezentaci světelných efektů a kouzlení s lasery. Tělo se stalo projekční plochou. V šeru se rozmývají jeho obrysy a pod palbou barevných, podivně tvarovaných laserových paprsků se deformuje. Pokud přece jen vytušíme pohyb lidského těla, je stejně vykloubený, trhavý a kostrbatý. Jevištní tvar evokuje odosobněný, chladný strojní mechanismus. Ten připomíná také projekce míhajících se nesmyslných písmen a digitálních číslic. To je ale asi tak vše, co se dá říci o obsahu.
Popsat světelnou šou není vůbec snazší. Laser předvádí své možnosti: vypichuje barevné plochy, vytváří imaginární předměty, obrazce, obrysy, prostory. Rytmické masivní změny agresivně útočí na divákův zrak až na hranici snesitelnosti. K tomu se přidává zvukový doprovod, jakýsi industriální ruch. Ovšem výraz "industriální" je v tomto případě snad příliš konkrétní. Rytmus (aspoň tato složka se dá jakžtakž pojmenovat) doplňují těžko identifikovatelné zvuky, které jsou tu konkrétnější, tu zcela abstraktní. Rozhodně ale nejsou libé.
Absolventka konzervatoře Duncan Centre Petra Hauerová sklízí se svými projekty značný úspěch. Například nedávno reprezentovala české divadlo v rámci projektu "Česká sezona v Latinské Americe". I když je klíčovou postavou projektu Turingův stroj, je zřejmé, že zde jde spíše o prezentaci techniky než živého umění. Téma projektu je tak abstraktní (se skutečným modelem stroje kromě užití cifer toho nemá moc společného), že se pod něj vejde téměř cokoliv. Působí svou formou, ale co do obsahu je dost vyprázdněný. Kdo si chce užít alternativního umění a nechat se trochu potrápit audiovizuálními šoky, doporučuji navštívit Divadlo Ponec.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
