Když sklo se stává sochou. Výstava Tání hrany je hold třem významným českým sklářským umělkyním
Eliška Rožátová, Dana Vachtová a Jiřina Žertová svou tvorbou zásadně přispěly do vývoje českého ateliérového skla ve druhé polovině 20. století. Expozici připravilo Museum skla v barokní vile Portheimka na pražském Smíchově.
Všechny tři sklářské umělkyně studovaly na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v legendárním ateliéru profesora Josefa Kaplického a jejich tvorba zahrnuje nejen skleněnou autorskou plastiku, ale i produktový design a realizace v architektuře.
„Tání hrany je odvozeno od toho velmi zajímavého momentu, kdy sklo jako pevný materiál, který se maximálně láme, ale pořád zůstává v té pevnosti, za určitých podmínek taje a stává se tekutým,“ vysvětluje název výstavy kurátorka Tereza Havlovicová.
Všem třem umělkyním je společný experiment
Podle kurátorky se výtvarnice nebály experimentovat se sklem jako sochařským materiálem, což ve své době nebylo zvykem. Stojí na počátku ateliérového skla, kdy sklo se stává sochou. Všechny tři využívají také foukané sklo a experimentují se skleněnou bublinou větších rozměrů, jejím narušováním a také kombinují sklo s jinými materiály – s kovem, drátem a také barvou, která není primárně sklářská.
U Dany Vachtové považuje druhý kurátor výstavy Jan Gajdušek za důležité dva prvky: kontrast mezi přírodou (tím živelným, co má energii) a tím, co je statické. „Má velmi silný konceptuální základ, na kterém staví, sklo využívá k tomu, aby vyjádřila nějakou myšlenku, snaží se hovořit o pomíjivosti lidského bytí,“ dodává Tereza Havlovicová.
Pro Jiřinu Žertovou je sklo celoživotní inspirací i prokletím. „Nemůžu ale předstírat, že mě sklo hodně neovlivnilo. Když s tímto materiálem jednou začnete, těžko se vymaňujete.“
Eliška Rožátová studovala všechny technologie a jak říká, dodneška ji sklo vzrušuje. „Jediné, co mi na něm vadilo, bylo, že se se sklem nedá dělat vše, co bych potřebovala, že se vzpouzí. Neustále jsem se snažila ho nějakým způsobem doslova znásilnit. Vždycky to ale nakonec dopadlo tak, že z toho byly střepy. Sklo má své zásady a musíme se jim podřídit.“
Tání hrany
Rožátová – Vachtová – Žertová
Museum uměleckého skla ve vila Portheimka, Praha
19. 11. 2019 – 23. 2. 2020
Kurátoři výstavy: Ján Gajdušek, Tereza Havlovicová
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
